Reklama


Při sledování vytane na mysli základní otázka: proč asi stylizuje všechny svoje postavy do dvou extrémů? Odpovědi se novináři dočkali na tiskové konferenci. Chytilová nic nestylizuje, ona to tak všechno skutečně vnímá. Film je o psycholožce, do jejíhož „denního života“ můžete prostřednictvím Chytilové nahlédnout. Na počátku je vidět, že opratě života jí kloužou z rukou, na konci filmu už jen stojí bokem a dívá se, jak se dálnice života řítí zcela nekoordinovatelně kolem ní. Pokud do ní vstoupí, něco ji bezpochyby zajede.

Pochopitelně jde o pohled Věry Chytilové a její zpitvoření žen i mužů do dvou poloh, které je podle ní jako muže a ženy charakterizují. Všechny ženy jsou ve filmu hysterické a všichni muži jsou slizcí a ulepení. A takoví jsou všichni. Ve filmu je jen jeden herec, který ženy „nevoblejzá“.

„Voblejzání“. Terminus Technics, který použil David Kraus. Ve filmu je to poněkud nechutné. Všechny mužské role jsou odporně kontaktní. Až na Davida Krause, který se jediný choval normálně a jako jediný působil přirozeně. Vysvětlení, proč se jako jediný choval jinak, bylo také podáno na tiskové konferenci. Když měl první natáčecí den „voblejzat“ Janu Janěkovou, nezvládl to. Chytilová dodala, že ta scéna se musela přetočit.

To je tedy klíč k Hezkým chvilkám. I role Davida Krause byla původně stejně slizká a kontaktní jako všechny ostatní. Společně s komentářem Chytilové o tom, že pochopitelně nejde o autentickou výpověď z psychologické ordinace, ale o její pohled, o to, jak to všechno vidí ona sama, dostal celý film nový smutný rozměr.

Jako předchozí opusy totiž snad nový film ještě více umocňuje to, co si o nás slavná paní režisérka myslí: Všechny ženský jsou v podstatě hysterky a všichni chlapi jsou hnusně slizcí ouchylové, kteří „voblejzaj“ všechno, na co přijdou.

A suma sumárum?

Film je plný klasických modelů, plný toho, co vidíme každý den kolem sebe (až na to, že se to děje normálním lidem a ne panoptiku Věry Chytilové). Jeden model partnerské a osobní krize střídá ve filmu druhý. Neodpočinete si, zasmějete-li se, tak jen jaksi nuceně, ztrápeně. Film je přecpaný životními příběhy natolik, že je problém soustředit se na hlavní dějovou linii. Místy je dokonce celkem složité poznat, která že to linie je vlastně ta hlavní.

Konzistence celého filmu skutečně trochu pokulhává a zatímco některé příběhy nedostaly prostor, který si zasloužily, stále se ve snímku najde dost scén, o jejichž účelnosti se dá docela polemizovat. I přesto je film bizarně pokroucenou, ale stále ještě sondou do dnešního života naší přední režisérkou.

Na stranu poslední je nutné položit si otázku, jestli má tohle Chytilová zapotřebí. Prý ano. Filmy si podle ní každý režisér točí pro sebe. Ale potom se nezbývá než zeptat: Máme tohle zapotřebí my?

Hezké chvilky bez záruky
Režie: Věra Chytilová
Hrají: Jana Janěková, Jana Krausová, Bolek Polívka, David Kraus, Igor Bareš, Jiří Ornest, Rudolf Jelínek, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Ivan Vyskočil.

Premiéra je tento čtvrtek.