Reklama


Jedenáctého září jsem vám v tomto článku věnovaném vzpomínce na tragédii v USA slíbila, že se dnes, týden po smutném výročí, budeme věnovat problematice terorismu trochu podrobněji. Nuže, do toho...

Mezinárodní terorismus bývá pokládán za poměrně nový jev, ve skutečnosti je však jen další etapou vývoje lidského násilí, dalším evolučním stupněm válečné strategie, v jejímž rámci byli záměrně napadáni civilisté. Účelem těchto útoků bylo od počátku dějin zničit morálku nepřítele a vůli civilního obyvatelstva podporovat vůdce nebo politiku, proti které "teroristé" bojovali.

Dějiny vraždění
Ve starověku postupující armády znásilňovaly a zabíjely civilisty, ničily majetek a vypalovaly domy, ve středověku jak křesťané, tak muslimové vyvražďovali celá města, kteroužto strategii dovedli do dokonalosti Mongolové (pokud se město vzdalo, byli jeho obyvatelé ponecháni naživu a relativně nedotčen zůstal i jejich majetek, pokud však odporovalo, byli jeho obyvatelé po dobytí do jednoho vyvražděni - města tak postupujícím vojskům Hülegü chána, hlavního propagátora této strategie, raději dobrovolně otevírala brány). Ve válce Severu proti Jihu v USA nazývané Občanská válka rozpoutali Američané první takzvanou "totální válku" založenou na taktice teroru. Dvacáté století potom zrodilo terorismus v podobě, v jaké ho známe dnes.

(soutěž 10. - je)

Terorismus je nefunkční strategie
Podle jednoho z odborníků na mezinárodní terorismus, Caleba Carra, neoslabuje terorismus odhodlání nepřítele, ale vede naopak k ještě tužšímu odporu proti teroristům. Především z tohoto důvodu, bez ohledu na rozsah způsobených škod a na míru vyvolaného strachu a psychologického nátlaku, je terorismus strategií, která podkopává samu sebe. Nikdy tak v dějinách nedosáhl a podle Carra ani nedosáhne dlouhodobého úspěchu.

Náhodné oběti
Současné válečné strategie vyspělých států počítají s takzvanými náhodnými oběťmi z řad civilního obyvatelstva. Přesto, že skutečné následky někdy mohou být horší, než v případě teroristických útoků (narozdíl od mnoha teroristů mají totiž armády k dispozici mnohem ničivější prostředky, více odborníků a obvykle provádí akce většího rozsahu), liší se tento postup od terorismu na ideologické bázi. Zatímco teroristům jde především o zasažení civilního obyvatelstva a tím o vytvoření atmosféry strachu, usilují moderní armády o zničení strategických cílů a civilní oběti jsou sice mnohdy akceptovány, ale nejsou cílem útoků.

Hirošima a Nagasaki
Ve smyslu výše uvedené definice lze za teroristický akt označit i svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki - cílem tohoto útoku nebyly továrny, letiště, zbrojovky a podobně, ale civilní obyvatelstvo - a účelem bylo podkopat morálku nepřítele a demonstrací vlastní síly ho přimět ke kapitulaci. Někteří odborníci ovšem proto rozlišují, zdali útok provádí regulérní státní armáda nebo nestátní organizace či jednotlivci - v prvním případě pak tito autoři odmítají hovořit o terorismu - jejich odpůrci pak hovoří o terorismu státním.

Hledání viníka
"Přestože hlavní a přísný trest za svou činnost musí nést samotní teroristé, občané a vůdčí představitelé států a komunit, které si teroristé zvolili k vytvoření určité formy pekla, nejsou zcela bez odpovědnosti, protože jsme buď špatně chápali, nebo ignorovali počátky a povahu hrozby, a to v takovém rozsahu, že jsme tím pachatelům práci usnadnili," říká Carr k událostem jedenáctého září a přenáší tak část zodpovědnosti za tragédii i na bedra samotných Američanů.

Kriminálníci kontra vojáci
V průběhu dvacátého století především USA svou dlouhodobou snahou vzít mezinárodním teroristům statut skutečných vojáků (s právem na to, aby se s nimi zacházelo jako s válečnými zajatci podle ženevských konvencí) přispěly k tomu, že terorismus je veřejností chápán spíše jako akt kriminální než válečný - po jedenáctém září pak Američané stáli před obtížným dilematem - proti kriminálníkům totiž nelze zasáhnout vojensky. Chápání teroristů jako zločinců omezuje možné reakce na preventivní programy, vyšetřování, případně zatýkání, a na obranu - tj. na práci v podstatě policejní. Když pak USA zvažovaly možnost vojenské operace, musely náhle zcela přehodnotit svůj předchozí přístup a označit teroristický akt za akt válečný.

(soutěž 16. - přetrpět)

Změna politiky?
Náhlá změna politiky vůči teroristům se setkala s nesouhlasem jak za hranicemi, tak i mezi občany USA - lidé už si zvykli vnímat teroristy jako zločince a tudíž by na jejich akce neměla reagovat armáda napadením státu, z něhož tito zločinci shodou okolností pocházejí (zcela opačný je v tomto od počátku přístup Izraele). Z tohoto úhlu pohledu také vychází požadavek, aby USA podložili svůj boj proti teroristům důkazy - je to právní požadavek, charakteristický pro vnímání problematiky jako kriminální, nikoliv válečné. I v samotných USA je, přes využití vojenských jednotek a z části pod mezinárodním tlakem, stále boj proti terorismu chápán spíše na poli kriminalistiky (z toho vychází i využití jiných fondů ze státního rozpočtu, jiných strategií, obhajování akcí před mezinárodním soudem, požadavek na zveřejňování informací a důkazů atd.).

Skrytá armáda
S teroristy se tak mnohdy stále zachází podobně, jako s prodejci drog, pašeráky nebo vrahy. Není to jistě přístup zcela nesprávný, především drogové mafie se také vyznačují hlubokou mezinárodní propojeností a organizovaností, ale přece jen se tak ztrácí určité hledisko: teroristé jsou více méně organizované, leckdy dobře vycvičené polovojenské jednotky s ničivou potencí, které vedou útočná tažení proti různým státům a společenským systémům - jsou skrytou armádou, mnohde i se státní podporou.

Naše tendence vnímat pojmy voják a válečník jako cosi do jisté míry vznešeného nás nutí oddělit je od pojmu terorista - v historii lidstva to však byli právě vojáci, kteří napadali i civilisty. A v dějinách všech států, i USA, jsou etapy, kdy bylo zabíjení civilního obyvatelstva považováno za zcela legální válečnou strategii. To neznamená, že bychom měli být mírnější vůči terorismům - v současném světě už je tato strategie považována za nepřijatelnou. Měli bychom si však uvědomit, že se nejedná o fenomén moderní doby, ale o dlouhodobý vývoj - pochopení vojenských kořenů terorismu nám totiž může usnadnit boj proti němu.

Vzpomenete si, co jste prožívala 11. září?
Změnil se po tomto datu nějak Váš život?
Pamatujete si na tanky před Svobodnou Evropou?
Vzpomenete si na jiné velké teroristické útoky?
Ovlivnil Vás terorismus? Bála jste se o někoho?
Bojíte se cestovat letadly?
Víte, proč v pražském metru nejsou odpadkové koše?
Bojíte se, že teroristé zaútočí i v ČR?
Myslíte si, že se má ČR raději držet stranou?
Jste zastánkyněmi trestu smrti pro teroristy?

Napište mi o svých zážitcích a názorech na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměním!