Bulvár

Terorismus byl pro mě jen slovo

Terorismus byl pro mě jen slovo,

které jsem jen slýchávala a v podstatě šlo jedním uchem tam a druhým ven. Terorismus mě „přepadl“ nepřipravenou i když jen v té relativně teoretické dimenzi. Tak jak nebyli připraveni všichni ti, kterým 11. září 2001 vzalo život, matky, otce, syny, dcery nebo prostě „jen“ přátelé.

Pamatuji si to jako dnes, já doma v horečkách, ve strachu jakou nemocí trpím, když jsem již třetí týden doma a antibiotika nezabírají. Moje dopolední návštěva lékaře (pokolikáté již za těch pár týdnů) a zjištění že můj lékař bude až odpoledne. Cesta domů se slzami v očích, že ta boule na krku, která se náhle objevila, je určitě víc než uzlina.

Doma jsem usnula u zapnuté televize. To probuzení nikdy, opravdu nikdy nezapomenu. Záběry v televizi, jak letí letadlo do mrakodrapu, moje první myšlenka, že je to zase nějaký hloupý film, který jen vystraší lidi. Najednou si všimnu titulků pod obrazem, je to skutečnost, můj mozek to však hodnou chvíli nemůže přijmout. Zas a zas vidím v televizi nejdříve první letadlo, potom druhé letadlo…

Pomalu začínám vnímat i to ostatní, okamžitě volám manželovi do práce, o ničem nikdo neví. Zapínám počítač, najíždím na internet a všechny informační weby jsou přetížené. Ani na jeden se nemůžu napojit. Byl to den, který změnil celý svět, den, kdy jsem slovo „terorismus“ začala brát vážně. Den, který  mě zasáhl v srdci, i když se vlastně mně ani nikomu z mých blízkých nic nestalo. Den, na který si každý rok vzpomenu a stále nemůžu zapomenout na to 11. září 2001, i když bych moc chtěla. Byl to den, kdy bych si přála, abych se tenkrát probudila při úplně jiném „filmu“. Bohužel to nebyl film.

A tak si říkám „Jsme my všichni na něco takového už připraveni?“.  Po těch pěti letech urputného boje s terorismem, který je ale podle mě stále ve výhodě. Já si myslím, že ač se snažíme tvářit, že se nás to netýká, nikdy se to u nás nemůže stát a nebo si myslíme že jsme připraveni, nikdy nejsme a nebudeme dostatečně připraveni… My „obyčejní“ lidé to nezměníme a ti „mocní“ ... nevím, snaží se opravdu dostatečně? Ač je to tak nebo jinak, snažme se žít ty své „obyčejné“ životy ale nikdy nezapomeňme, i když se to vás a vašich blízkých osobně nedotklo. Ti lidé kteří tam tenkrát zemřeli totiž taky žili své „obyčejné“ životy a neměli šanci je prožít celé.

Já se snažím dnes a denně tu šanci, kterou mám neztratit, neztraťte ji ani vy. Nechci to napsat ale musím „Nikdy totiž nikdo neví, jestli to není jeho poslední den“.

P. S.: ta moje nemoc nebyla nakonec tak vážná jako to co se toho dne stalo lidem které jsem ani neznala, ale o kterých se  najednou dozvěděl celý svět.

Pikolca


Děkujeme za nádherný a výstižný příspěvek.

Jak jste prožily jedenáctého září Vy, ženy-in? Podělte se s námi na redakce@zena-in.cz.

   
18.09.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [4] FAXÍK [*]

    na terorismus není člověk nikdy připraven,je to hrůza přicházející od fanatiků

    superkarma: 0 18.09.2006, 12:53:38
  2. avatar
    [3] aha [*]

    Já zrovna cestovala po USA. V celku jsme nic nevěděli do té chvíle než jsme někde zastavili a lidé si o tom povídali. Nerozuměla jsem slovu "únos" a jen jsem věděla, že spadly 2 letadla. Ten den pak nelítala nad USA žádná letadla. Až večer, když jsme to viděli v hotelu v televizi nám to docvaklo. Věřte, že jsem se zpátky v letadle bála, ale Amerika byla hodně odhodlaná země, především pak prezident.

    superkarma: 0 18.09.2006, 12:48:55
  3. avatar
    [2] xjannickax [*]

    já přišla ze školy a byla jsem taky v šoku a nevěděla co to je..nechápala jsem..

    superkarma: 0 18.09.2006, 11:00:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme