Také mám smutné zkušenosti s alkoholem. Když jsem byla malá holka, mému tátovi zjistili rakovinu varlat, stal se z něj impotent. To je asi pro chlapa nejhorší rána pod pás. Takže začal pít a hrozně se změnil. Stal se z něj cholerický alkoholik.

Po čase dostal invalidní důchod, protože měl zdraví dost chatrné, takže v hospodě trávil většinu času. Naneštěstí získal v restituci značnou sumu peněz, takže měl pít za co. V hospodě měl spoustu kamarádů, protože neustále někoho zval, ale že jeho rodina bydlí v polorozpadlém domku bez koupelny, mu nevadilo. Domů peníze nedával, takže máma dělala na dráze 24hodinové služby, aby nás s bratrem uživila. Když otec přišel opilý domů, což bylo každý den, rozčílila ho sebemenší maličkost, třeba pověšená naběračka na druhou stranu, a to byl důvod k šílenému řevu a velmi sprostým nadávkám. Velmi často nás bil bičem. Jednou mne večer začalo hrozně bolet břicho. Celou noc jsem brečela a prosila, ať mi zavolá doktora, ignoroval mne, takže jsem musela čekat, až přijde máma z noční. Ta hned zavolala záchranku. Měla jsem zauzlení střev a operovali mne za vteřinu dvanáct. Když jsem se vrátila z nemocnice, řekl mi, že jsem měla radši umřít, že by bylo o jeden hladový krk míň.

Drama vyvrcholilo, když na mě vzal řeznickou sekeru a hodil ji po mně. Šla jsem ho udat. Skončil v Bohnicích, odkud ho po pár měsících pustili a byl odsouzen na podmínku. To už mi bylo taky 17, koupila jsem si annonci a našla si práci i s bydlením na druhém konci republiky. Máma šla se mnou. Bylo to velmi těžké období, protože jsem měla stále velké zdravotní problémy. Jsem po 6 operacích břicha, ale konečně jsme měli klid. Po čase nám volal brácha, že je to s tátou hodně špatný a že je v nemocnici s rakovinou. Jeli jsme za ním. Neviděla jsem ho necelý rok a málem jsem ho nepoznala. Doktor nám řekl, že mu zbývá jen pár týdnů života. Máma se k němu vrátila, aby mohl umřít doma, přeci jen spolu byli přes 30let. Umřel brzy.

Já jsem se zařekla, že jestli chlapa, tak jedině abstinenta, trvalo mi to dlouho, ale mám ho! Jsem 6let šťastně vdaná a mám krásného čtyřletého klučinu, kterému se snažím udělat krásné dětství, na které bude celý život vzpomínat.

Můj smutný příběh s minulostí nekončí. S mámou jsme měly zvláštní vztah. Nemohla jsem jí dlouho odpustit, že nedokázala od táty odejít už dřív a nechala ho, aby mě tak terorizoval. Kdykoli jsem ji potřebovala, nebyla doma. Jenže tenkrát nebyly žádné azylové domy, se svou rodinou se nestýkala a peníze jsme potřebovali. Bohužel jsme si nikdy jako dospělé nevyříkaly určité věci a už to ani nestihneme, před pár měsíci umřela, na moje narozeniny. A teď se mi tak strašně stýská a chtěla bych jí říct, jak strašně ji mám ráda...

Jitulín


Děkujeme za dramatický a smutný příběh...

Potkalo Vás něco podobného? Napište nám!

redakce@zena-in.cz

Reklama