Domácnost

Teror na pískovišti


Odkudsi se vynořil asi tříletý chlapeček. Vběhl na pískoviště. Nabral písek do rukou a vyhodil ho nad sebe. Moc se mu líbilo, jak silně foukající vítr rozvířil písek na všechny strany. Nedaleko sedící starší žena se na něj obořila velmi nevybíravým způsobem. „Nepraš tady.“ Říct to stejným tónem dospělému, asi by to dopadlo špatně. Chlapeček byl překvapený. Nevěděl, co udělal špatně, že se na něj takhle zlobí, ale s podobnými reakcemi se setkával často. Takže byl tak trochu zvyklý.

Druhý den se tento chlapeček přiřítil na pískoviště znovu. Vyzbrojen kolem, křídami a velkým sáčkem hraček. Během hodiny se stihl plést dětem do cesty při závodech svou nedokonalou jízdou na kole, poházet sebe a druhé děti pískem, počmárat pár kachliček a polámat pár kříd.

Taky „strašil“ lidi v nedaleké hospodě s čepicí staženou přes uši. Nahlížel do kočárků a snažil se skamarádit s miminky. Jelikož měl špinavé ruce a děti chtěl hladit, byl po právu vykázán. Pak ještě rozjel kolo z prudkého kopce. Zastavil, jak jinak, nabouráním. Naštěstí bez následků. Po celou dobu byl jako živel. Pár dětí i lidí svým chováním naštval a byl sledován nejedním překvapeným a odsuzujícím pohledem.

Možná jste se s takovými dětmi a jejich rodiči už potkali. Já patřila před pár lety k těm, co je odsuzovali. Matky působily rezignovaně. Zasahovaly v krajních případech. A hovořily se svými dětmi převážně zvýšeným hlasem. Tehdy jsem si říkala, že takového „spratka nevychovaného“ nikdy mít nebudu. Pak se nám narodil sladký chlapeček.

Od prvního dne po porodu do dnešní doby jsem nespala v kuse celou noc. Ačkoli poslední dobou už jsem vyspaná, protože mě starší syn budí jen 1-2x za noc a mladší zrovna tak. Což už je přijatelné. Starší syn je výchovně opravdu velmi náročný. Je to moc hodný a přátelský kluk. Rád se dělí a lidi, zvláště děti prostě miluje. Ale svou živelností a v mezilidských vztazích „natvrdlostí“ si tzv. podřezává větev možných přátelství. A já, když s ním kamkoli jdu, už se předem děsím, co zas bude - právem.

Přečetla jsem spoustu chytrých knih, zkoušeli jsme hodně „zaručených“ metod. Pomohlo mi až setkání s podobně „postiženými“ rodiči. Došlo mi, že chyba není v nikom. Rodiče těchto dětí jsou zodpovědní, milující a přátelští lidé. Výchovu sourozenců svých náročnějších ratolestí zvládají „levou rukou“. Přesto se často setkávají s nepochopením, a dokonce i opovržením.

A děti? Narodily se živější, náročnější na pozornost i trpělivost rodičů. Možná v dospělosti z nich budou skvělí manažeři. Nebo vymyslí něco velkého. Nebo budou „jen“ skvělými rodiči pro své děti. Do té doby my, jejich rodičové musíme vydržet, nevzdávat výchovu a hledat ty nejlepší způsoby motivace a možností, zač je pochválit. Protože po „zlém“ to nefunguje vůbec.

A vás ostatní prosím: Až nás někdy potkáte na pískovišti, u doktora, ve vlaku,… budeme vás rušit a štvát, mějte s námi, prosím, trpělivost! Věřte, že děláme vše pro to, abychom nepůsobili na veřejnosti pohoršení. Otravuje nás to stejně jako vás, a dokonce i mrzí. Ale není jiná možnost, než čekat, až dítka vyrostou. A když nám řeknete něco povzbudivého, milého, nebo se na nás jen usmějete, budeme vám neskonale vděční a budeme si to opravdu DLOUHO pamatovat.

Eva



Děkujeme a pokusíme se :-). V pondělí si na Vás vymyslela Iveta téma líbání. Takže si už chystejte Vaše příběhy a náměty...

Přerušuji odpolední siestu událostmi v redakci. Radek po nás (s inspirací z článků) začal házet věcmi!





Iveta má spousty zvídavých otázek, např:


Líbáte se?
A ráda?
Co pro Vás polibek znamená?

Pamatujete si na svoji první pusu?
Komu jste ji dala a jaká byla?

Jaké to bylo, když vás někdo líbal poprvé?
Sladké nebo mokré?

Pohoršují Vás lidé líbající se na veřejnosti?
Otáčíte se za nimi?
Vynadáte jim?
Nebo to děláte také?

Od koho Vás polibek nejvíc potěší ?
A vzpomenete si ve spojení s polibkem na nějaký trapas?

Napište nám, těšíme se na Vaše příspěvky!
redakce@zena-in.cz

   
25.11.2005 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. [7] MartinaC [*]

    moc pekne napsany

    superkarma: 0 06.08.2006, 15:11:51
  2. avatar
    [6] Křeček [*]

    To už jsem četla, je to tak půl roku.

    superkarma: 0 25.11.2005, 18:11:27
  3. avatar
    [5] Channah [*]

    S takovými dětmi je to těžké, pár jich prošlo naším oddílem, často jsme z nich byli hotoví po pár hodinách na schůzce a představa, že bych měla takové dítě 24 hodin denně, je více než náročná Přeju hodně sil, trpělivosti a lásky

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:26:54
  4. avatar
    [4] Gedžitka [*]

    Mě se takové děti líbí. Vadí mi jen rozmazlenci . Snad je z těch svých neudělám.

    superkarma: 0 25.11.2005, 17:14:42
  5. [1] tanecnice [*]

    Jsem si jista, ze spousta tech nemilych,podrazdenych lidi, mela spatny den.Tak to dnes chodi.doba je narocna, stresujici,nikde kouska klidu.Ale vas clanek je mooc pekny.Oslovil me, a slibuju, budu se na vas usmivat,vim,ze jsou To 'jenom' deti,a ty potrebuji lasku,duveru,klidny pristup.A k tomu potrebuji,mit spokojene rodice,takze to udelam moc rada

    superkarma: 0 25.11.2005, 16:35:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme