Velice slušná, decentní dáma, moje kamarádka Tereza se po pár kalíšcích mění v nekontrolovatelnou smršť, naprosto odlišnou od její jinak až upejpavé osobnosti…

Máme ji všichni rádi, ovšem jakmile se jde někam, kde se očekává, že se bude pít, jsme ve střehu.

Tereza se totiž po překročení určité hladiny alkoholu v krvi akčně svléká, a to v takové míře, že není-li někým zastavena, což zpravidla je, jde do naha!

Copak v hospodě, kde jste jen s okruhem svých známých, kteří se vzájemně znají… ale na takové oslavě narození dítěte jejího nadřízeného a našeho známého, plné tetiček a vysoko postavených strýčků, už nastane větší problém.

I stalo se…

Restaurace plná osazenstva rekrutovaného z ministeria vnitra.

Lehce ovíněná Tereza, bujaře gestikulující uprostřed parketu, snažící se úspěšně napodobit go-go tanečnici.

Bedlivě jsme ji začali sledovat.

My proto, abychom případně plavmo vyskočili a stihli ji odvléci, a pozvaní pánové proto, že její vystoupení nebylo nezajímavé.

Přítomné dámy pak proto, že s ohledem na vlahé pohledy jejich manželů začínaly nervóznět.

Jen na vteřinku jsme ji přestali hlídat ve chvíli, kdy na náš stůl dorazila věc neméně zajímavá, a to pečené koleno.

Od kolena pečeného se náš zrak rychle vrátil na parket. Pozdě.

t

Spatřili jsme kolena dvě, kolena nahá, kolena Terezina, a kdyby jenom kolena.

Přítomní pánové koleno pečené zcela opomenuli.

„Já mám rád tu kudrnatou káču…“ výskala Tereza, v podprsence a spoďárách na vylidněném parketu. Kolem hlouček přihlížejících.

t„Pokračuuuj,“ hulákal ovíněný pán – patrně šarže.

„Jasáááán,“ reagovala Terka a umně sahala po zapínání push-upky.

Aplaus.

S bundou v ruce jsme se prodírali davem.

K veliké nelibosti přihlížejících pánů jsme ji odchytli a vlekli ven. Protestovala. Pánové také. Dámy nikoli.

„Pocéééééém, ty muj výběrčí roztomilééééj,“ halekala a vlekla za sebou vyhazovače za cíp livreje. Zprvu měl pochopení. Na schodech se jí s omluvou vysmekl.

Těsně před vchodem jsme se ještě míjeli s manželkou organizátora, která akčně odvlekla asi desetiletého synka nedobrovolně na záchod.

„Máš hezký prsa, pani,“ ohodnotil v rychlosti Terezku a obdržel facku.

„Díííííík hošo!“ stihla odměnit jeho postřeh Tereza.

Svlékala se i v taxíku a nemohu říci, že by byl řidič pohoršen.

Probudila se oblečená do trenek svého staršího syna. Měla je místo trička.

„Se zabiju,“ pronesla, když jsme jí referovali o jejím uměleckém výkonu.

„Se nezabíjej – nechlastej,“ smáli jsme se.

Týden na to dostala Terka pozvání na oslavu narozenin hlavního účetního.

S díky odmítla.

Nedivili jsme se... :-))))

Reklama