Tehdy připravoval mladý režisér Otokar Vávra nový film Kouzelný dům a hledal do rolí tří sester vhodné starší herečky. Dvě z rolí měl obsazené okamžitě. Svěřil je zkušeným herečkám Národního divadla Leopoldě Dostalové a Růženě Naskové. Jen na tu třetí nemohl stále narazit! Až jednou ho Eduard Kohout, který ve filmu rovněž hrál, upozornil na paní Brzkovou, kterou znal z Plzně. Byl to skvělý tip a skvělá volba!

Film sklidil velký úspěch. Nemalou zásluhu na tom měla právě do té doby neznámá Terezie Brzková, která zazářila v roli senilní stařenky.


Zdroj: youtube.com

Terezie Brzková (1875-1966)
pocházela z početné herecké rodiny. Tatínek Vilém Jelínek byl principálem kočující divadelní společnosti, kde hrála i Tereziina maminka. Holčička se tedy odmalička pohybovala na jevišti. Divadlu se věnovali i všichni její sourozenci. Bratr František zdědil otcovu divadelní společnost, hercem byl i další bratr Maxmilián. Známými, především divadelními herečkami se staly i její sestry – Otýlie Beníšková, Marie Spurná a Hana Vojtová, matka herce Jaroslava Vojty.

V necelých devatenácti letech se Terezie Jelínková provdala za herce Josefa Brzka, s nímž pak byla v angažmá u různých kočovných společností. Jednu dobu zakotvili v kamenném divadle v Plzni. Když se divadlo dostalo do krize a nebyly peníze na výplaty hercům, Brzkovi divadlo opustili. Pak získala Terezie dokonce místo v Národním divadle. Ale nebyla tam moc spokojená. Dostávala podřadné role a ona byla zvyklá na role hlavní. V roce 1917 navíc ovdověla.

I když jí bylo už přes čtyřicet, měla štěstí. Zamilovala se a znovu se v roce 1919 vdala. Jméno svého prvního manžela ale nosila do konce svého života. Její druhý manžel Václav Zajfert byl majitelem kočovné společnosti, a tak mohla Terezie s klidný m srdcem vyměnit Národní divadlo, v němž se cítila nevyužitá, za angažmá u něj, kde se stala opět hlavní hvězdou. Poslední léta svého hereckého života opět strávila v kamenném Městském divadle v Plzni. Po smrti svého druhého manžela se rozhodla, že už odejde na zasloužený odpočinek.

Šťastná náhoda způsobila, že právě v té době dostala svou první filmovou roli a pak další a další… A hned ta druhá – role babičky ve filmové adaptaci povídky Boženy Němcové - se stala její rolí nejslavnější. A přitom vlastně ani neměla v Babičce původně hrát.
Dlouho se uvažovalo o Leopoldě Dostalové, později byla role nabídnuta Růženě Naskové. Ta ale sama režisérovi řekla, že by se na roli hodila spíše Terezie Brzková, a nezištně ji tím kolegyni přenechala.
Tím se nastartovala její filmová kariéra trvající dvacet let. Potom už následovaly další role moudrých a dobrých stařenek v pohádkách. Těch si užila dosyta! Objevila se v Pyšné princezně i v pohádce Byl jednou jeden král. Naposledy si zahrála moudrou a laskavou chůvu v Princezně se zlatou hvězdou na čele v neuvěřitelných 84 letech!

V posledních letech se objevila řada článků popisující, jak byla paní Brzková náladová, nevrlá až nesnesitelná žena. A že neměla vůbec ráda děti, protože sama žádné neměla.

Byla to pravda nebo jen pomluva?
Dnes těžko říct…  Může být na těchto „zaručených“ informacích zrnko pravdy?
Tak především není pravda, že paní Brzková neměla děti. Podle České divadelní encyklopedie měla s prvním manželem dvě dcery, z nichž jedna se stala herečkou. A jedna z vnuček paní Brzkové Ivana se provdala za novináře, spisovatele a porevolučního politika a ministra kultury Pavla Tigrida, s nímž většinu života strávila ve Francii, kde také před deseti lety zemřela.
Jak mohou taková zaručeně pravdivá tvrzení vzniknout? Snadno! Jisté je, že Terezie Brzková hrála laskavé stařenky skvěle, v tom neměla ve své době konkurenci, byla skutečný profesionál. Mimo kameru to mohlo být malinko jinak. Mohlo… Mimo kameru nemusela nic hrát. Ve svém věku už mohla být značně unavená a ne vždy dobře naladěná či trpělivá. Ne, to není omluva, ani žádné tvrzení, jen jedna z možností… Nejspíš tyto zprávy ve snaze o senzaci či větší čtenost značně přehánějí.

Ať už je pravda jakákoliv, roli babičky v druhé filmové verzi tohoto díla Boženy Němcové (První verze z roku 1921 byla natočena jako němý film, babičku hrála Ludmila Innemannová.) zahrála Terezie Brzková natolik přesvědčivě, že si ji díky tomu národ zamiloval. Možná i proto, že film vznikal za protektorátu a působil na vlastenecké city diváků. Natáčel se neuvěřitelnou rychlostí, začalo se 1. září 1940 a už 15. listopadu byla premiéra!
 
Ve volném seriálu o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst:

Reklama