Také čtenářka Lars má zkušenost, že si vybírá muže nejprve podle vzhledu. Když potenciální protějšek splní vzhledové požadavky, zkoumá ho teprve dál...

První zkušenost špatná, druhá perfektní. Přesto si byli pánové vzhledem docela podobní – to je příběh čtenářky Lars.


Zdravíčko!

Vždy jsem byla velice plaché děvče. Když už jsem měla někam s kamarádkami vyrazit do společnosti, hodiny jsem stála před zrcadlem a potažmo skříní a zvažovala jsem, co si obléci a jestli vypadám alespoň trochu k světu. Jistě mě tedy pochopíte, když napíšu, že seznámit se vůbec s nějakým partnerem pro mě bylo značně problematické. 

Zalezlá nad knihami jsem si vysnila, že můj princ by měl mít statnou postavu, tmavé vlasy a oči. Jednou, když jsem se po dlouhé době zvažování vypravila za zábavou, si mě všiml mladík, velice podobný mému ideálu. Nebyl to sice žádný Rambo, spíše taková sušinka. Celý večer se kolem mě motal, nabízel mi pití a snažil se konverzovat. Nemusím snad ani podotýkat, že jsem mu to značně ztěžovala, ale řekla jsem si, jen ať se chlapec snaží. Zprvu se zdál milý, ohleduplný a vtipný, což jsem vždy oceňovala a vždy oceňovat budu. Byla to má úplně první zkušenost s jakýmkoli opačným pohlavím, a proto to dopadlo tak, jak dopadlo.

Po nějaké době mě začal nahánět jako slepice žížalu. Neustále mě bombardoval smskami, neustále kontroloval kde se zrovna nacházím, co dělám a hlavně s kým. Vrcholem bylo to, že jsem zjistila, že jeho jediným koníčkem jsou, jak tomu sám říkal, ´´chlastačky s kámošema´´. Ukončila jsem to tedy. Nemělo to totiž smysl. Jsem totiž od přírody velice věrný člověk a obvinění, že jsem s někým byla někde a tajně, mě doslova a do písmene uráželo!

Z mého prvního nezdaru jsem si proto vzala ponaučení, že na první pohled, nesmím dát. Trvalo mi dlouho, než jsem si připustila fakt, že mě již nebaví být dál sama, a že by to chtělo nějakou spřízněnou dušičku. Vyrazila jsem tedy s kamarádkami opět po několika letech ven. Přišla jsem dříve, a tak jsem měla čas se aklimatizovat na nové prostředí. Během večera jsem měla tu čest seznámit se s mužem, jehož vzezření bylo naprosto identické s mými představami. Ač jsem chtěla, nebo ne, opět u mě hrál prim stejný vzhled jako u první mé zkušenosti, ovšem s tím rozdílem, že tento muž byl mnohem statnější, což mi značně imponovalo.

To zásadní se ani u jednoho nelišilo. Oba dva pánové byli menší postavy, líbilo se mi to asi proto, že jsem sama takové tintítko a brát si štafle jen proto, abych partnerovi chtěla dát pusu, by bylo podle mého názoru dosti nepohodlné, dále měli oba tmavé vlasy a kupodivu oba měli modré oči. Oba byli první večer milí, oba se kolem mě motali, ale s tím rozdílem, že u mě zvítězil až ten druhý muž, můj současný partner.

Postupně jsme se poznávali, on se stále více podobal mému vysněnému princi. A poučena prvním vztahem, ihned jsem zjišťovala, zda má oblibu v alkoholu. Naštěstí neměl. Spoustu koníčků máme společných, a ty, které nás oddělovaly, jsme si časem přizpůsobili tak, aby nám nepřekážely. Je ke mě ohleduplný, ve všem mi pomáhá a snaží se mi splnit vše, co mi na očích vidí. To by se mi u muže s číslem jedna nikdy nestalo. Musela jsem ovšem na to přijít sama a pro mou nezkušenost dosti pozdě.

Tímto bych chtěla říci, že obě moje mužské zkušenosti byly stejné vzhledově, tam tedy mustr zafungoval skvěle, ale povahově se naprosto lišili.

Takže závěrem bych ráda podotkla, že teorie, že si ženy vybírají muže podle určitého mustru, bude pravdivá. Alespoň u mě byla!

Mějte se krásně,

Lars

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 27. 9. 2013: (Ne)stejný typ chlapa

Příspěvky k tomuto tématu již nepište. Později odpoledne (kolem 17.00 hodiny) se dozvíte, která čtenářka získala za příspěvek slíbený dárek: parfém little gold dress od Avonu!

avon

Reklama