Zdravím vás, tady X-tá!

Znám taky jeden příběh, stalo se to mé kamarádce Táně a její dceři Haně.

Jednoho dne jsem byla na návštěvě u Táni. Šla pro kávu, najednou jsem slyšela jakousi ránu, jdu se podívat a Tána leží pod schody. Zavolala jsem Hanu, aby mi šla s matkou pomoci.
Nejprve jsem se Táni zeptala, co a kde ji bolí... podle popisu by měla mít jen odraženiny... ale čert nikdy nespí, a jistota je jistota. Požádala jsem Hanu, aby zavolala sanitku, a ať Táňa radši jede na vyšetření. Mé podezření se potvrdilo, měla prasklé 1 žebro a obratel, byla týden v nemocnici, dostala krunýř, jak na krk, prý pro jistotu, tak pro celý trup.

Ale to nebylo to nejhorší, co ji potkalo. V sanitce jí dcera pověděla, že je v jiném stavu a že buď půjde na potrat, nebo dá dítě k přímé adopci... že je už rozhodnutá!
Táně bylo na omdlení ze zprávy, ale i z postoje své dcery. Prosila ji, ať to dítě donosí a nechá si ho. Kdepak. Když stojí matka o donošení, tak že je ochotna jí vyhovět, ale dítě že nechce a dá ho k adopci. Ani její otec s ní nic nesvedl. Táňa se z toho psychicky sesypala a ocitla se v psychiatrické léčebně.

Hana celou dobu těhotenství názor nezměnila a na téma dítě se s rodiči absolutně odmítala bavit. Zajímavé bylo, že se mnou se na toto téma i na téma otec dítěte bavila. Ale změnit názor, že by si dítě ponechala, to nechtěla, s tím, že už se o tom s otcem dítěte domluvila, a že mu to SLÍBILA!!!

(soutěž: Pleasures)

Přišel porod. Ještě před porodem Hana nahlásila, že dítě nechce a že ho dává k adopci. Bylo jí v té době 18 let a pár měsíců. Pracovnice sociální péče se jí to ani náhodou nepokusily rozmluvit, ani sestry v nemocnici! Tak se Adámek narodil a matka Hana ho ani nezahlédla. A byla odvezen, k nemalé bolesti babičky a dědy, do kojeneckého ústavu.

Čas běžel, a po uplynutí 6 týdnů od porodu měl Adámek přejít k náhradním rodičům. V té době mne Tána požádala, abych přesvědčila Hanu, aby se jela podívat za Adámkem do kojeňáku. Jela... ale změnit názor, že by snad chtěla dítě k sobě... ani náhodou!

Nějak se mi to rozleželo v hlavě... bohužel až asi 3 dny před termínem. Když jsem viděla utrápenou Táňu a jejího muže celé zoufalé, jela jsem za svojí druhou kamarádkou, ta je advokátka, a zeptala se jí: Nemám prosím tě náhodou pravdu v tomto případě, že mohou uplatňovat právo na péči o vnuka jeho prarodiče, když jejich dcera studuje a nemá zájem, asi i proto, se o dítě starat?" Řekla mi jen: Podívám se a večer ti zavolám!" Večer zavolala: Máš pravdu! Šance tu je!"

Ale byl to šibeniční čas. Druhý den už byl poslední, kdy se dalo něco dělat! Řekla mi: Podívej, chtějí-li dítě, ať ke mně nejpozději ráno v 6 přijedou, já vše nachystám, oni si to jen podepíší a odvezou podat návrh na žalobu k soudu!"
Zavolala jsem hned k Táně. Vzbudila jsem v nich opět naději, hned k mé kamarádce jeli a podepsali nachystané papíry. Ráno to Hany otec podal na podatelně, jeden papír i s razítkem přijetí u soudu dostal i on sám, nechal si jej okopírovat a zanesl na Úřad sociální péče k pracovnici, která jim už několikrát vysvětlovala, že se do věci nemají právo plést, protože jejich dceři je již 18 let a má právo rozhodovat nejen o sobě, ale i o svém dítěti.

Vzbudil značnou nevoli. Ovšem dosáhl toho, že dítě nešlo do náhradní rodiny, že měl naději na rozhodnutí soudu... a na úspěch, že dítě dostanou do péče oni!

Nebudu napínat... uběhly 4 měsíce, než se konal soud, mezitím směli dědeček a babička i navštívit vnouče, byli z něj na vrcholu blaha, a už by si ho nejradši odvezli domů... nešlo to!

Nakonec soud rozhodl o svěření do péče, asi po měsíci od tohoto soudu si přivezli Adámka domů. To bylo radosti.
Ovšem Hana stále malého odmítala.

Ale protože se s ní rozešel otec jejího dítěte, asi začala přemýšlet. Tak se stalo, že u soudu, při jednání o zrušení rodičovských práv, Hana najednou řekla, že se rodičovských práv a povinností nezříká, že je jen přesouvá se souhlasem svých rodičů na ně, alespoň po dobu studií! Soud souhlasil!!

Bylo vyhráno. Dítě zůstalo v rodině. A přestože o ně Hana stále ještě nejevila zájem, už byla ochotna ho občas pohlídat.

Nyní je Adámkovi 2,5 roku. Hana si našla jiného chlapce, ten má Adámka rád, a ona? Dnes ji vidím Adámka všude s sebou tahat, dokonce začali opravovat starší domek. Budou se brát a plánují druhé dítě!

Vlastně mi působí radost, že jsem přispěla k zachování dítěte v původní rodině, kde o něj byl ze strany rodičů matky obrovský zájem a kde si časem i sama matka našla cestičku k synovi a dnes jej přímo zbožňuje!


Děkujeme za dramatický a napínavý příběh s dobrým koncem. Sice nespadá do dnešního tématu, ale dobrých zpráv není nikdy dost, no ne?


Reklama