Bulvár

Tenhle rok se nám povedl

Tenhle rok se nám s manželem opravdu povedl, co se týče profesního, tak i spokojeného rodinného života. Však taky za tím vším byl odvedený velký kus práce a úsilí, díky kterému jsme mohli sbírat tak sladké plody svých úspěchů a menších nezdarů. Úspěchy v profesním životě nás dvou však nyní nechci rozebírat, protože jak už to chodí, jednou jste nahoře, jednou dole, a co je dnes, nemusí být zítra. Větší váhu přikládáme tomu rodinnému.

Všechno začalo v lednu tohoto roku, kdy jsme si uvědomili, že k plné spokojenosti a štěstí nás dvou, chybí někdo třetí, někdo, kdo by náš domov rozjasnil radostným dětským smíchem, cupitáním malých bačkůrek, někdo, kdo by naše srdce zalil rodičovskou láskou. Jak jsme si řekli, tak jsme se i pokoušeli, ale dlouhou dobu marně.

Vzpomínám si, jak jsme oba měsíc co měsíc stáli toužebně nad proužkem očekávání a čekali, zda se objeví nebo naopak neobjeví dvě čárečky. Čekali jsme na ně jak na smilování, ale každý měsíc pro nás oba přicházelo opět velké zklamání. Stále nic!

V srpnu však nastal zlom. Oba jsme se přestali upínat k vidině dítěte, tak trochu jsme ten vnitřní boj vzdali-prohráli a s danou skutečností se smířili. Už jsme spolu nespali tolik, jak jsme spávali v posledních měsících a vrhli jsme se do spárů dobrodružství. Víkend co víkend jsme vyráželi na nějaký ten výlet do skal, zámeček, hrad…. Blbli jsme jak malé děti, užívali si každé společné chvíle, jako by nám bylo znova nějakých náct a my se právě do sebe zamilovali. Žili jsme ze dne na den, s ničím si nelámali starosti.

V záři se objevilo několikadenní zpoždění, kterému jsem však nepřikládala žádnou váhu, a to že bych mohla být těhotná, mě vskutku ani nenapadlo (vzhledem k četnosti našich milování), protože měsíčky za více jak posledního půlroku po vysazení prášků byly v rozmezí několika dnů nepravidelné. Vzhledem k tomu, že jsem měla jít v pondělí 14. září na preventivní kontrolu ke své gynekoložce, a já měla strach, abych to v průběhu dne, než k ní půjdu, nedostala, udělali jsme si preventivní těhotenský test. Já počůrala proužek a manžel čekal na výsledek. Hned jak si jej vzal, začal se na mě culit a hlásit, že tam jsou dva tučné proužky. Odbyla jsem ho, ať si dělá legraci z někoho jiného, že tak  brzo tam určitě nemůžou být. Manžel, ostatně jako správný chlap, se jen tak odbýt nedal.  Ukázal mi proužek a opravdu tam byly dvě čárečky. Málem se mi podlomily kolena.  Konečně je to tady! Oba jsme byli šťastní a celou noc jsme oka nezamhouřili a celou ji v posteli prokecali. V pondělí mi doktorka těhotenství potvrdila.

Nyní jsme ve čtvrtém měsíci a příchod nového člena rodiny si užíváme. Vzpomínám si, jak jsem měla jít na první 3D ultrazvuk. Shodou okolností měl manžel v práci volno, a tak jsem se ho zeptala, zda nechce jít se mnou a podívat se na našeho prcka. To víte, že pyšný tatínek ani chviličku neváhal a šel rád, ale v čekárně plné „ženských“ najednou začal ztrácet odvahu. „Žádný jiný mužský“ krom mého v čekárně na ultrazvuk neseděl a já každou chvíli od něj slyšela šeptání: „A myslíš, že budu moc jít s tebou?“ Uklidňovala jsem ho, že jo, že je to samozřejmost. Konečně se otevřeli dveře a já uslyšela svoje jméno.

Popadla jsem svého muže za křídlo a vtáhla ho s sebou do ordinace. Usměvavý doktor vybídl manžela, aby se usadil na stoličku vedle mě a my tak mohli společně sledovat naší malou ratolest.  Prcek nezapřel temperament nás obou rodičů, a když lékař na něj zatlačil UZ, začal se pěkně vztekat a s sebou házet, že musel lékař čekat, až opětovně usne, aby mohl provést různá měření…  Manžel sledoval prcka se zatajeným dechem, ani nedutal, chvílemi jsem myslela, že mě na té stoličce roztaje… Od té doby se každou volnou chvíli můj muž mazlí s narůstajícím bříškem, povídá si s prckem, občas na něj něžně zaťuká, aby mu to prcek mohl vrátit.

3D

Ano, teprve teď můžu říct, že jsou naše životy naplněny až po pohár štěstím, a ti kdo ještě nemají děti, těm přeji, aby zažívali ty nezapomenutelné a neopakovatelné okamžiky jako my dva:O)

Text nebyl redakcí upraven.

Přejeme vám poklidný zbytek těhotenství a ať vám prcek dělá co nejmíň starostí.

Dnes si povídáme o tom, co rok dal, o tom, co se nám v roce 2009 podařilo, na co můžeme být hrdí a co pěkného nás potkalo. Vdala jste se? Narodilo se vám vytoužené miminko? Povýšili vás? Vyhrála jste v loterii? Našla jste si lepší práci, chlapa nebo skvělou kamarádku? Napište nám o tom!

Své příběhy, úvahy a zamyšlení, která můžete doplnit i fotkou, posílejte na známou e-mailovou adresu

redakce@zena-in.cz

Vaše příspěvky budeme v průběhu celého dne zveřejňovat a ten nejlepší jako vždy odměníme!

 

   
29.12.2009 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Eva_CZ [*]

    femme — #4 Sml67Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 0 29.12.2009, 20:39:21
  2. [5] Dana90 [*]

    tak to vám přeji,hlavně ať je miminko zdravé a čilé:-)

    superkarma: 0 29.12.2009, 18:22:03
  3. avatar
    [4] femme [*]

    gratuluju Sml58 jen mám malý dotaz, kdo všechno je u Vás ve 4.měsíci?  Sml58

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #6
    superkarma: 0 29.12.2009, 15:09:15
  4. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Sml59Sml59Sml59Sml59 krásný závěr roku, přeji hodně krásné miminečko Sml67Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 29.12.2009, 13:29:09
  5. [2] ILONESA [*]

    NÁDHERA, moc gratuluji Sml59.

    superkarma: 0 29.12.2009, 13:24:55
  6. avatar
    [1] enka1 [*]

    Blahopřeju, nám se o těhle fotkách mohlo jen zdát.

    superkarma: 0 29.12.2009, 13:10:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme