Varování: tento článek bude o hovně. Ne výhradně, ale varuju, aby se neřeklo.

Vrátila jsem se od rodičů a odebrala se na latrínu.
Maminka totiž udělala tvarohový koláč. A byli jsme na obědě a já si neřekla, že chci pizzu bez sýra. Máma moje trávicí obtíže posledních měsíců komentovala jako přehnané sebepozorování, já neměla na její kydy náladu a navíc se mi zdálo, že dva týdny bez sýra a bez sračky nejsou důkaz ničeho, zvlášť, když jsem sežrala tabulku bílé čokolády, ve které je to zatracený mlíko taky a nic se nestalo.
Jenomže ono to má zpoždění. Tvarohový koláč v pátek způsobí škaredý průjem v sobotu. Takže je to asi nesnášenlivost laktózy, což je vcelku putna, protože mě to štve.

Vyrazila jsem koupit nějaký dlabanec. Bezlaktózové mlíko je dvakrát tak drahé jako to normální, mají jenom polotučné a ještě k tomu je dovezené bůh ví odkud. Zuřila jsem. Ne proto, že mléko je drahé, tak trochu ve stylu Co jsem komu udělala. A jak můžu žít, když nemůžu jíst parmezán? A jiné postradatelné maličkosti? Když jsem si minulý týden dala omylem na nádraží nanuka, tak jsem u spolucestujících musela budit dojem, že jsem spolykala krabici výbušnin, které v mých drůbcích vedou nějaký podivný a velmi reaktivní život.
A taky jsem si koupila další pitomý časopis, hajzláku je tam skoro celý balík.
Ono nejde jenom o ten řídký trus. Když si laktózu nestrávím já, vrhnou se na ni bakterie a stráví si ji po svém, což vede k tomu, že jeden má kyselá hovna a následně pocit, že si zadek utírá šmirglem. Padesátkou. Zopakujte dvacetkrát denně a pak se jděte zastřelit. Internet říká, že se takhle dá zhubnout. Ano, je to stále příjemnější, než běhat na pásu jako nějaký trotl, ale to neznamená, že je to dobrý nápad.

Hannu mě nařkl, že se měním ve Fina. Že blonďatou palici už mám, začínám chápat finský humor... a že nesnášenlivost laktózy je další národní vlastnost. Nemá pravdu, ještě nechápu finské lichotky.
Taky jsem se dočetla, že tahlencta nesnášenlivost laktózy je pěkně rasistický šmejd, protože čím blonďatější je skupina lidstva, tím méně na ni trpí, nejnižší výskyt je na severu Evropy, zatímco u černochů (pardón, Afroameričanů/Afroevropanů) je to kolem 80 % a u americkejch Indiánů (původních Američanů nebo jak se jim říká civilisovaně) 100 %, obdobně jako u Asijců. Takže to není finská národní vlastnost (ubohý dvacetiprocentní výskyt), ale spíš ghanská, musím to Hannuovi někdy říct.

Dostala jsem chuť na ten kus nivy, co mám v ledničce. Šla jsem se na něj podívat, pak jsem strávila nepříliš produktivní čtvrthodinku na záchodě (krucifix... až budu velká, pořídím si domeček s kompostem a kadibudkou na dvorku. Trochu nehašeného vápna a nějaké ty ohnilé košťály k tomu a za dva roky je z toho exkluzivní hlína...). A hlavně si musím koupit nějakou lepší četbu, než je časopis Žena a kuchyň. Kdyby někdo poradil knihu velmi krátkých povídek....
Myslím, že si půjdu najít něco k jídlu. Pravděpodobně ohlodám hranu stolu, v dřevotřísce snad laktóza není.

Gentiana


Zdravím při pondělku! Život bez parmazánu a bez nivy... hmmm, no taky to musí jít. 
K tomu toaletnímu čtivu - většina mých známých má na záchodě knížky citátů nebo vtipů. Ale ty zřejmě budou mít spíš projímavý účinek, tedy pravý opak toho, co byste potřebovala.

Reklama