Život bez internetu si většina z nás už stěží dovede představit. Pro naše děti by jeho ztráta znamenala životní katastrofu. Obzvláště pokud podlehly kouzlu komunikace na dálku.

Rozhodně nejsem slídivá matka, která čte cizí dopisy. Ale máme se synem společný počítač. A co čert nechtěl, blikalo na mě políčko s dívčím jménem po celou dobu, co jsem se snažila věnovat práci. Odolávala jsem hodinu, pak druhou. No a potom jsem ho otevřela. No, zabijte mě, udělala jsem to.

Synovi je dvanáct a dívčině se kterou si dopisoval 24. Fakt nejsem puritánka, ale připadá mi to jako poměrně nevhodný věkový rozdíl. Snad za deset let, pokud ji ještě bude chtít, ale teď?

No, nevím, co dospělá žena může vidět na malém hošíkovi, ale rozhodně chápu, co může on vidět na ní.

Dvacátý pátý

Z rozhovoru vyplynulo, že si hledá přátele po internetu a že komunikuje výhradně s chlapci. Měla jich 24 a můj syn završil krásnou pětadvacítku. To povzbudí. Zřejmě jako prémii mu proto předala několik svých životních zkušeností, zejména z oblasti vztahů. No, má to jednu výhodu. Sexuální osvěta byla provedena, aniž bych se já snad musela červenat. Otevřené děvče mu musí jistě imponovat stejně jako fakt, že je ochotná s ním trávit čas na počítači. A co teď s tím? Babo, raď.

Jdi do háje.

Samozřejmě mě nejprve napadlo to té dívce vytmavit s požádat ji, ať si dopisuje s někým přibližně stejně starým. Jenomže, co by to vlastně mělo ze smysl? Mohou zvolit jinou formu komunikace, takovou, na kterou tak snadno nepříjdu. Nebo mě poslechne a přestanou komunikovat. V zápětí se ale jistě najde další. Osamělá mladá dáma toužící po společnosti. Tudy tedy cesta nevede. Ale kudy vlastně? V podstatě nevím, jak mám reagovat. Mám říct, že jsem četla? Přiznat se k vpádu do soukromí? Mám mlčet a užírat se? Mám doufat, že to přežije ve zdraví? Nebo mám snad odpojit internet?

Zatloukat a ptát se.

Psycholog, PhDr. Pavel Novák radí především zachovat chladnou hlavu. „Především byste měli mít o internetových kamarádech svého dítěte stejný přehled jako o všech ostatních,“ tvrdí. „Rozhodně bych ovšem rozhovor o nich nezačínal přiznáním, že si potají čtete zprávy patřící někomu jinému. Vhodnější je povídat si s dítětem a doufat, že k vám má takovou důvěru, že začne o virtuální přítelkyni mluvit samo. Pokud se tak nestane, není od věci obecně pohovořit o tom, že internet není úplně bezpečné medium a lidé, kteří jeho prostřednictvím navazují kontakty, mohou znamenat značné riziko. Především bych ale, a to chci zdůraznit, dítě rozhodně varoval před tím, aby se s přáteli z internetu bez vašeho svolení scházelo či jim vyzrazovalo nějaké osobní údaje o vaší rodině. Kromě iluzí o sexu by totiž vaše děťátko mohlo přijít v nejlepším případě o klíče od domu a vy o značnou část majetku.“  

Reklama