takhle krásně vyjádřila čtenářka Marie prázdnotu po své mamince. I když, jak píše, upřednostňovala spíš bratra a svými city na stranu dcery šetřila. Ale možná budete jiného názoru, až si přečtete tento příspěvek

Moje mamka už tu pár let není. Ještě si vybavuju, jak jsme se přely o svátku matek - já ho moc neuznávám, preferuju MDŽ - vadí mi, že ženy, které nemohou mít děti, nebo o ně nějakým způsobem přišly, ho nemohou a ani nechtějí slavit. Mamka si zase zavzpomínala na staré časy a byla ráda, že se svátek oživil.

Co si vybavuju z dětství? Mamka vždy upřednostňovala mého bratra - se mnou problémy nebyly, s ním ano, takže jemu se věnovala více, chodila do školy žehlit jeho maléry, dokonce i když byl na vojně, tak tam za něj úspěšně orodovala. A výsledek ? Ve stáří jsem to byla já, kdo za ní chodil a pomáhal jí zařizovat různé věci, bratr se neozýval.

Když zemřela, byla jsem to já, kdo vše zařídil od pohřbu až po prodej jejího bytu atd.

Ale denně na ni myslím a v duchu si s ní povídám. Pravda, po stránce citů se mi od ní moc nedostalo, ale po stránce finanční dělala, co mohla. Pamatuji se, jak jsem chtěla k vánocům brusle - a nestačily by ti z bazaru? Zhrozila jsem se, že by se mi holky smály, nakonec pod stromečkem zářily nové bílé brusle.

Až s odstupem času jsem pochopila, jak velký výdaj to pro mé rodiče tehdy byl. Nebo mi pletla svetr (bylo mi 8 let), ještě kus chybělo, ale já jsem si přála jít v něm druhý den do školy. V noci jsem se vzbudila (měli jsme tehdy jen jednu místnost) a mamka seděla u lampičky a pletla, abych v tom svetru mohla opravdu druhý den do školy.

Ale vnoučátka milovala všechny. A ony ji taky. Babička vždy věděla, jakým dárkem jim udělat radost. Vždy když přišla, tak jí vlezly okamžitě do tašky a hledaly dobroty nebo drobné hračky. Nebylo to o hodnotě finanční, ale citové.

Jak už tady někdo psal, když odejde mamka, odejde všechno. Já nejsem sama (partnera nemám, ale vždyť to je jen jeden člen rodiny), mám dvě dcery a jejich rodiny, se kterými mi je dobře a jim se mnou taky. Tříletého vnoučka, který se na mě vždy těší a já na něj - už si ho představuji, jak se ke mně řítí s kytičkou a přánim „vsechno zdlaví“, ale ten pilíř vzadu, který unese všechno, když vám je nejhůř, ten opravdu chybí. A proto děvčata, která máte ještě maminku, važte si toho a užívejte si toho. Já vím, je to kázání, ale může se vám stát, že mamka odejde náhle, jako se to stalo mně, a pak vás bude trápit, že jste pořád někam spěchaly a mezi tím vám uteklo něco, co už se nedá vrátit....

Marie

Milá Marie, já si nemyslím, že byla vaše maminka citově chladná. Třeba to jen neuměla vyjádřit. Jen to, jak sedí v noci a plete vám ten svetr, je přece dostatečným důkazem mateřské lásky a citu.

Jak jste na tom se vztahem ke svým maminkách vy, milé ženy-in? Popřejete jim ke Dni matek? Máte ještě příležitost jim popřát osobně, nebo vám zůstaly už jen vzpomínky?

I tak o ní můžete napsat na: redakce@zena-in.cz

Reklama