Co to je, těch šestnáct padesát? Mléko? Víš přece, že máš kupovat nízkotučné za dvanáct. Jako by nestačily ty účty za vodu a elektriku. Jsem zvědavý, kolik zas budeme doplácet, když se holka každé ráno sprchuje patnáct minut! Taky bys jí mohla domluvit. Namočit, namydlit, spláchnout. Tak jsme to dělávali doma.“

Ne, manžel mojí přítelkyně Ireny není nezaměstnaný ani pomocný dělník. Dokonce ani učitel. Je lékař s celkem slušně prosperující soukromou praxí, Irena pracuje jako úřednice. Rodina bydlí v domku na předměstí, v garáži stojí Škoda Octavia. Jenže: na domě je hypotéka, auto je na leasing, zařízení ordinace na úvěr. Dcera má stavební spoření a otec rodiny vysokou životní pojistku. „Není divu, že mu to leze na mozek,“ říká rezignovaně Irena. „Potřeboval by mít nějakou jistotu, úspory v bance. Trápí se pomyšlením, že když se cokoli stane, nedokáže se o nás postarat. Jen proto se někdy chová jako Harpagon.“

Mezi utrácením žen a mužů jsou velké rozdíly. Muži – nejčastěji právě ti vzdělaní a dobře situovaní – většinou dávají přednost dlouhodobějším investicím před výdaji na okamžitou spotřebu, tedy „na blbosti“. Není jim líto posílat několik tisíc měsíčně na bydlení, na spoření nebo platit dětem vzdělání - nedokážou ale pochopit, proč žena nebo dcera potřebuje nové boty, když už dvoje má. Jediné štěstí je, že oblečení většinou příliš nerozeznávají, takže je možné tvrdit, že „tyhle kalhoty mám už dlouho, jen jsem je moc nenosila“. Nové závěsy nebo obrázky na stěnu jsou pro ně zbytečnost a místo lístků do kina si radši pustí film v televizi.

Moje přítelkyně Irena je naštěstí moudrá žena. Ví, že její manžel není lakomcem od přírody, ale jen ze stresu. O maličkostech se s ním nehádá, když jí ale opravdu na něčem záleží, dokáže vhodnou taktikou prosadit svou. Třeba nedávno – bylo potřeba zakoupit nový jídelní stůl. Irena si vyhlédla jeden, který stál čtyři tisíce. Když ale s mužem vyrazili do nábytku, ukazovala mu jeden stůl za druhým - všechny tak od 7000 výš. Když se mu hrůzou orosilo čelo, přistoupila s okázalým povzdechem na „volbu z nouze“ - svůj vysněný čtyřtisícový kousek. Má, co chtěla, a navíc získala kredit šetrné a rozumné ženy.

A jak to vypadá u vás, milé ženy-in?

Máte doma Harpagona, kontrolujícího účtenky a elektroměry,
nebo naopak granda, který rozhází i peníze, které nemá?
Hádáte se doma kvůli penězům? A kdo z vás je ten šetrnější?
Kdo drží v rodině kasu – a jak to funguje?
Je váš manžel/přítel/partner schopný překvapit vás i nákladnějším dárkem?
Jakou nejdražší věc jste si kdy (sama pro sebe) koupila?
A co vaše drahá polovička?
Tajíte raději skutečnou cenu parády, kterou si koupíte?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz a vyhrajte dárek!

Reklama