Koncert, na který nikdy nezapomenu? Těch byla spousta, jen vybírat. Možná to byl koncert Paula Simona, kdy on i jeho temperamentní afričtí hudebníci uvedli do varu a přiměli k tanci nacpaný sparťanský stadion.

Nebo že by Mahlerova Desátá symfonie v Rudolfinu? Bylo to den po 11. září, většina ostatních kulturních akcí byla zrušená, symfonický koncert byl ale shledán dostatečně pietním, takže se uskutečnil. Ta vášnivá a tragická hudba tak přesně ladila s rozpoložením všech přítomných - hudebníků i posluchačů - s tím šokem a hrůzou, že polovina lidí v sále plakala... Něco takového už asi v koncertní síni nezažiju.

A což teprve skupina tuarégských bubeníků a tanečníků, Tartis se tuším jmenovala, která přivedla osazenstvo jistého klubu do tranzu...

Hudba je zázrak a dokáže s námi udělat věci, kterých lze jinak dosáhnout jen při použití (zneužití :-) nelegálních látek. A zvlášť tehdy, když ji neposloucháme přes duhový kompaktní disk a soustavu reprobeden, ale naživo. Vnímat náladu davu, podupávat do rytmu, komíhat rozsvíceným zapalovačem... a nebo si taky zacpávat uši před duněním decibelů, omdlévat dehydratací a bojovat o život v davu. Tak i tak může vypadat KONCERT.
A takové je i naše dnešní téma.

 


Který byl koncert vašeho života?

Byl to nějaký „mega“ s účastí světové hvězdy, nebo citovka s koledami a dětskými hlásky?

Povedlo se vám na koncertě dostat se do blízkosti vašeho idolu a získat jeho trenýrky (a stojíte o to vůbec?)

Šlo vám někdy na koncertě o život?

Stála jste frontu u benzínky na Madonnu? A stálo to za to?

Kterého muzikanta nebo skupinu byste chtěla vidět naživo – strašně moc, za (téměř) jakoukoli cenu?

Na vaše koncertní zážitky, příběhy a názory se opravdu velice těším na redakce@zena-in.
Ten nejlepší bude jako vždy odměněn!

Reklama