Milý Ríšo a ž-inky!
 
Když jsem si ráno přečetla dnešní téma, hned se mi vybavila domácnost mojí kamarádky. Obě žijeme v celkem spokojených manželstvích, ale máme muže naprosto rozdílné, přestože když jsme spolu studovaly na gymnáziu, náš vkus se docela shodoval. Inu, časy se mění a lidé také.

Kamarádka se při studiích na vysoké škole seznámila s typickým „ajťákem“, padli si hned do oka, jelikož i ona sama se pohybuje v pro mě naprosto nepochopitelném počítačovém světě a oba je to baví. Pracují na podobných postech a jejich domácnost vlastně funguje obdobně - dělají každý něco, podle toho, co je zrovna potřeba, Adam klidně vytírá podlahu, krájí maso na guláš, žehlí si košile, když Eva zrovna nemá čas.

No a u nás to funguje úplně na jinak. Já jsem si vzala typického „Chlapa", žiju s ním ve velkém domě na samotě a on se stará o všechno kolem našeho, jak já  říkávám, hnízda -  vykonává „mužské práce" jako je například sekání dříví, no a já zase kraluji v kuchyni. Představa, že se mi Jaroslav plazí u nohou s hadrem a snaží se vyleštit podlahu, mě snad ani tak nerozesmívá jako spíš děsí. Tak to opravdu ne!!!

Nemám ráda zjednodušující fráze typu - a teď možná naštvu feministky - že jsme si přece oba rovní a oba se máme podílet na všem a podobně. Tak to přece není. Každá domácnost je něčím výjimečná, nic se nedá dělat podle jedné šablony. Mně práce v kuchyni nevadí, naopak, nesmírně mě baví a určitě bych nebyla nadšená, kdyby mě manžel místo pečení bábovky hnal štípat dřevo do zimy před dům…

No a moje kamarádka Eva, ta by zase určitě nebyla proti, kdyby jí ten její nabídl, že tu bábovku upeče za ni a šla by „tužit svaly“.

Tak to prostě je. Všude jiné a hlavně když to oběma vyhovuje.
Vaše Nina


Milá Nino,
to jste podle mě řekla moc hezky, to s tou výjimečností. Jde asi o to, jak si to kdo zařídí a jak to komu vyhovuje. A Jaroslava pozdravujte, zdá se, že má doma rozumnou ženskou, která to má v hlavě srovnané!

Máte k tomu také co říci? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama