Reklama

Dětství – slovo, které by mělo být synonymem pro radost, bezpečí, hry, lásku… Jistě, ve většině případů tomu tak skutečně je a díky bohu za to. Ale bohužel má v naší společnosti některé dětství i tu druhou, temnou stranu…

 

Petřík nebyl nadaný žák, věděli to jeho spolužáci, věděla to i paní učitelka. Od první třídy měl problémy především s matematikou. Nerozuměl základním počtům a doučovací hodiny měly nulový efekt.

I když se na každou hodinu poctivě připravoval, na známkách to bohužel nebylo vidět. Pětka střídala čtyřku a jeho žákovská knížka byla tím posledním, čím se Petr mohl chlubit.

 

Do této chvíle není na našem příběhu nic divného. Spousta dětí má ve škole větší či menší problémy a ne každé dítě je schopné si udržet dobré známky po celých devět let základní školy. My rodiče však většinou vycítíme, kdy je naše dítě jen líné, nebo kdy skutečně na lepší známky nemá - byť by se snažilo sebevíc.

A jistě mi dáte za pravdu, že milovat své dítě budeme i v případě, že jeho vysvědčení bude jedna velká katastrofa… Jistě, bude nás to mrzet, budeme přísní, budeme na dítko dělat tytyty … ale budeme ho stále milovat. Milovat tak, jak to dokáže jedině táta s mámou.

 

Záměrně jsem vynechala slova jako „samozřejmost“ či „bezesporu“. Proč? Protože to samozřejmé není. Ne každý se dokáže smířit s tím, že jeho syn nebo dcera nevystuduje vysokou školu. Jsou rodiče, pro které je dítě se čtyřkami na vysvědčení zklamáním, ostudou, prohrou…

 

Petřík se stále víc a víc uzavíral do sebe. Přestával komunikovat s kamarády, přestával se účastnit dětských her, přestával být v devíti letech dítětem…

Veškerý svůj volný čas věnoval učení. Jak doma, tak i ve škole o přestávkách a volných hodinách se učil. Místo fotbalu se věnoval matematice, místo zimní koulovačky si procvičoval vyjmenovaná slova.

Jeho podivné chování zaznamenali nejen spolužáci, kteří si z něj dělali legraci, že je šprt. Ale ani paní učitelce tato změna neunikla.

 

Svým přístupem a chováním dokázala v Petříkovi vybudovat vzájemnou důvěru natolik, že jí chlapec dovolil nahlédnout do jeho duše, svěřil se jí s tím, co ho trápí…

Když učitelka vyslechla všechny „drobnosti“…

(„Jsou to jen drobnosti paní učitelko, fakt…“)

…pochopila chlapcovo chování. Pochopila jeho uzavřenost, jeho snahu mít dobré známky stůj co stůj.

 

„Po jeho slovech mi naskákala husí kůže po celém těle,“ říká paní Eva, Petrova učitelka na základní škole. „Jeho otec, vysokoškolsky vzdělaný člověk, nedokázal unést to, že chlapec není a nikdy nebude jedničkář. Jakmile chlapec přinesl horší známku než dvojku, což bylo skutečně často, chlapce nejen surově zbil vařečkou, ale praktikoval i  takové tresty jako je zákaz jídla, nebo přikázal chlapci se učit hluboko do noci na úkor spánku.“

 

Petr byl psychicky i fyzicky týraný vlastním otcem. Žil v podmínkách, které se navždy zapsaly do jeho paměti. Nejhorší na celé situaci bylo, že Petrova matka měla sama panickou hrůzu ze svého manžela a nikdy nebyla schopna zasáhnout, zastavit to peklo, které Petrovi ze života udělal jeho vlastní otec…

 

V této době již Petr žije u svých prarodičů. Jeho dětská duše si však ponese jizvy celý život….

 

Týrání a zneužívání dětí -  obludnosti, hrůzné věci, které dětem způsobují často ti nejbližší. Dětské krizové centrum řeší často případy, při kterých tuhne krev v žilách a rozum nad nimi zůstává stát.

-          sexuální zneužívání nevlastním bratrem

-          fyzické týrání matkou

-          zanedbaná péče

Nejen tyto tři body si spousta dětí z České republiky musela prožít na vlastní kůži…

Okolí většinou bývá slepé, bez zájmu. Lidé jsou apatičtí, nechtějí si přidělávat problémy, a tak raději žijí se zavřenýma očima…

 

19. listopad byl vyhlášen Světovým dnem prevence týrání a zneužívání dětí - den předcházející výročí přijetí Úmluvy o právech dítěte, kterou Valné shromáždění OSN přijalo 20. listopadu 1989.


Tento světový den vyhlásila The Women’s World Summit Foundation (Nadace ženského světového samitu) se sídlem v Ženevě zabývající se ochranou ženských a dětských práv ve spolupráci s dalšími 112 organizacemi ze 49 zemí, aby zvýšily všeobecné povědomí o prevenci zamezující zneužívání dětí. Cílem je pomoci dětem a jejich rodinám získat vědomosti a znalosti, které by pomohly předcházet zneužívání, zacházet s jeho následky a ukončit takové praktiky.

 

Domov, máma a táta – slova, která by měla jen při vyslovení v člověku vzbudit krásné pocity, jakými jsou láska a bezpečí. Neberme to však jako samozřejmost jen proto, že my jsme měli dětství takové, jaké má být. Nebuďme apatičtí k tomu, co se děje za sousední zdí. Třeba právě díky naší pozornosti pomůžeme někomu dostat se z pekla, které mu připravili ti nejbližší.

 

Tip Ženy-in:

18.–20. listopadu 2004
Probíhá v pražském kině Praha Art již druhý ročník přehlídky filmů a dokumentů s tematikou týrání, zneužívání a zanedbávání dětí.

 

Programová skladba pro veřejnost je každý den rozdělena na 3 bloky: dopolední projekce pro žáky základních škol (od 9 a 11 hodin), odpolední a večerní promítání pro veřejnost.

Součástí dopoledních a některých odpoledních a večerních projekcí budou diskuse s tvůrci a s pracovníky Dětského krizového centra.

V rámci přehlídky např. proběhne pražská premiéra videodokumentu Příběh Milady G. Autorka knihy Děti na zabití v něm popisuje svých sedm let utrpení, hladu, zimy, izolace, ponižování, nadávek, bití a odpírání lékařské péče i vzdělání, které přežila. Projekce se zúčastní nejen režisér, ale i samotná protagonistka.

Zdroj: Dětské krizové centrum

 

V úterý 23. 11. si na Ženě-in můžete přečíst výpověď ženy, která byla jako dítě sexuálně zneužita. Svěří se vám se svými pocity i s tím, jak se s touto otřesnou zkušeností vyrovnala.