Žena stojí u sporáku a snaží se zoufale vměstnat šest hrnců na čtyři plotýnky. Muž přichází z práce.

„Proboha, proč vaříš tu večeři v šesti hrncích??“

„PROTOŽE PROSTĚ PROTO!!!!!!!!!!!!!“

Znáte obdobu něčeho podobného?

Já ano.

Nechápu proč se z dobrosrdečné, tolerantní, mírumilovné, veselé a dílem značně flegmatické MĚ stává pár dnů před nástupem pravidelného cyklu nebezpečná, nedůtklivá fúrie, kterou dohání k nepříčetnosti i fakt, že druhý dýchá.

Připadám si jako vzducholoď, moje údy připomínají údy člověka stiženého parkinsonovou chorobou, jsem zpocená jako vrata od chlíva a nejraději bych mordovala členy rodiny na potkání.

To celé umocněno faktem, že nás je v domě s dcerami pět (bez Johanky čtyři) a cyklus se záhadně upraví tak, že to „dostáváme“ téměř stejně.

Čtyři dny před tím to u nás vypadá jako u Dukelského průsmyku.

To je nejen téma pro vaše, jak je mi jasné, namnoze spíše veselé příběhy a postřehy, které už od této chvíle posílejte na redakce@zena-in.cz, ale rozhodně očekávám i zaručené recepty, jak se těchto „společníků“, tedy průvodních znaků zbavit či je zmírnit.

V tematickém článku se zítra ráno dozvíte, co radí moderní medicína či jaké bylinky doporučují naše prababičky, a že pomoc lze najít i u zelináře!

Ahoj zítra ráno!

Reklama