V žaludku pytel kamení, za krkem pražec, na zádech tašku větší, než vlastní tělo a vedle sebe k slzám dojatou matku, jejíž pohled působil, jako bych byla nevyléčitelně nemocná…

„Už jsi veliká holčička Michalko“, švitořila nalomeným hlasem a mě to přišlo podivné s ohledem na fakt, že jsem vážila 17 kilo a byla jen o necelou hlavu větší, než patník.

I dovlekla jsem tašku do střídy, kam se mnou „slzavé údolí“ moje maminka, nebylo vpuštěno a sedla jsem si vedle Petra Střelky…

Stal se pro budoucno mým kamarádem a spolutrpitelem v dobách, když nás učitelka Krňáková, alias Hnízdo, tloukla hlava nehlava a vyrvala z našich hlav tolik vlasů, že by si mohla z fleku otevřít studio vlasové transplantace…

…Více zítra ráno, na které se těším.

Postřehy a příběhy z vaší první třídy, prvních tříd vašich ratolestí a vůbec všechno, co se k tématu dá říci, očekávám už od této chvíle na redakce@zena-in.cz

Hezký zbytek dne.

Reklama