Reklama

S dnešním tématem se rozloučíme jednou pěknou čtenářskou úvahou, několika záznamy koled a také čtenářským fotopřáníčkem. Samozřejmě se i dozvíte, kterou čtenářku-básnířku jsem dnes vybral a dostane slíbenou odměnu...

Končím dnešní krásné téma plné vánočních básniček, milé dámy!

Děkuji moc za všechny! Některé se mi opravdu moc líbily a v závěru této novinky se dozvíte, která čtenářka dostane slíbený dárek (tři čaje a kalendář od Albi a zhudebnění svého textu). S tím zhudebněním nebude sama...

Nejdřív dám ale ještě prostor čtenářkám VerceH a Viole R...


Vážená redakce,
při čtení dnešního vydání poslouchám své oblíbené koledy, které jsem objevila asi před 15 lety. Líbí se mi  všechny, ale na ztvárnění „uskupením“  The Singers Unlimited na albu Christmas je, alespoň pro mne, úžasné. 

prani

VerkaH


Dobrý den,
jako Vaše čtenářka bych ráda všem zaslala svou povídku, která by nás mohla inspirovat k vánočnímu zamyšlení. Pokud rozhodnete o zveřejnění jsem sama zvědavá jaké ohlasy + - bude mít.

DVĚ ANDĚLSKÉ DUŠE

Byl sychravý, deštivý prosinec. Snad celý propršel.
Však satelitní městečko zářilo adventní výzdobou. Jakoby se lidé předháněli, kdo má větší spotřebu energie. Pod nánosem řetězů, hvězdic a různých deformit se honosné vily doslova ztrácely.
Probouzel se Štědrý den.
Všechny hospodyně od rána řádily s pometly a každá zuřivě vytírala jakoby s vědomým očistit domov nasáklý celoroční lhostejností, mamonem a maloměstským krédem a začít v čisté přetvářce Štědrého večera Nový rok. Psi byli pečlivě přivázáni k boudám a vykastrované kočičky se načesané válely na kanapi.
Za svítání z nedalekého lesíku se vybelhal špinavý, starý a zubožený pes.
V jeho hlubokých očích se však odráželo přes všechno utrpení, zbídačení a hlad, nezištné, důvěřivé a věrné srdce.
Pomalu se došoural k prvnímu stavení. Nesměle potichu zakňučel s hlavou ke straně svěšenou. Nic. Jen po chodníku jdoucí děti úprkem přeběhly na druhou stranu.
Jeden hošík zaběhl domů ohlásit cizího vetřelce.
„Jděte od něj dál, asi má vzteklinu.“ Poznamenala starostlivá matka.
„Zavolám policii ať ho zlikvidují!“ podotkl líný otec z otomanu a dál sledoval TV.

Pes sotva sípal z nachlazení, asi byl vyhnán z domova pro svůj vysoký věk, nebo možná raději utekl sám, kdo ví.
Každopádně jak klopýtal napříč vsí, slyšel jen důkladně bouchat dveře. Ve vzduchu byl jak síra cítit závan obavy o znečištění luxusních bytečků, kdyby se vpustil dovnitř
aby se s chutí oklepal a nasytil.
Vždyť bláto je čisté i voda bývá čistá, ale ti co říkají „Rád bych pomohl, jen kdyby ...“
Ti nejsou čistí nikdy ne!
Pomalu míjí poslední dům a zanechává za sebou tu zářící lhostejnost. Stmívá se a v tom se před ním objeví polorozbořená chatrč, bez inženýrských sítí jakoby z jiného světa.

Byl to pozůstatek tehdejší chatové oblasti. Bydlel tam stařičký pán, naštěstí neměl žádného potomka, který by ho obral o tuhle kúču, pro záměr stavebního pozemku.

Zaskřípěly zrezivělé panty dveří a vpustily psa konečně do tepla. Přivítaly ho stejně stařičké a vlídné oči.
„Jen pojď starý brachu, pojď se ohřát.“ A opatrně mu teplou vodou z kamen omýval rány a bláto.
Pes se otřepal a s vděčností, kterou žádná lidskost nedokáže projevit víc, pána olízal a tlapky položil na křehká ramena. Tolik lásky a vroucího citu stařeček snad za celý svůj dlouhý život nepocítil.
„Jako kluk bych uvěřil, že jsi dar od Ježíška“

PRÁSK, satelitní městečko bylo z přetížení bez proudu.
Byla temná vánoční noc, přestalo pršet...
Jen v dálce za městečkem v duhové zářící auře zahalená malá polorozbořená chatrč.
Ano, zářila i když nešel proud...

Usínali tam dvě andělské duše pod starou potrhanou peřinou.
Hezké svátky celé redakci přeje,
Viola R.


Krásné, že? Za oba příspěvky také moc děkuji!
A teď už k tomu těžkému rozhodnutí. Dárek pošlu a vánoční píseň zhudebním čtenářce...

A protože mě hodně zaujal ještě jeden text, rozhodl jsem se pro malý bonus. Zkusím zhudebnit i vánoční píseň čtenářky...

GRATULUJU! (Snad bude k čemu.)
Dárek dostanete poštou někdy po svátcích, písničky nahraju na YOUtube a uveřejním tady v magazínu také někdy po svátcích.

Mezi svátky se těším na to, že si o Vánocích budeme povídat. Přijďte 27. 12., ať tu nejsem sám.

PŘEJI VŠEM NÁDHERNÉ VÁNOCE A VZHLEDEM K TOMU, ŽE 13 JE ŠŤASTNÉ ČÍSLO, I POSYCHROVANĚ ŠŤASTNÝ TŘINÁCTÝ ROK!