Prsa mám rovněž poněkud "bujnější" a začala mi růst kolem jedenácti let mého doposud sladkého života. Běžně jsem je maskovala roláky až ke krku a volnými střihy.

Nejtraumatičtější v té době byl pro mě tělovcik, běhání, kruhy. Prostě ta část při které tričko letělo díky gravitaci k zemi. Bohužel jsme měli, aspoň podle mě, úchylného tělocvikáře. Jako jediná ze třídy jsem vlastnilo toto "lákadlo" na muže a na něj to viditelně zabíralo. Byl to prasák. :o)) Ty jeho věčné pohledy... Brr... Od té doby jsem nenáviděla všechny tělocvikáře i ty, kteří konkrétně mě neučili :o).

A přikládám obrázek - malá inspirace :o)))

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Děkujeme za povídání i za obrázek.

Tělocvikář by zasloužil za takové chování jednu přes čumák...

Máte i Vy podobné zkušenosti? Napište nám!

redakce@zena-in.cz

Reklama