Reklama

tv

Nedávno mě jeden z mých přátel pozval na „kolaudaci“ nového bytu, který si se svou přítelkyní pořídili a zařídili k obrazu svému. Všechno bylo dokonalé. Až na obývák.

Pořád jsem v téhle místnosti měla pocit, že přes tu pěknou uspořádanost a vkusně vybraný nábytek a dekorace tady něco chybí. Gauč, křesla, mezi nimi konferenční stolek, malý bar, knihovna, na poličkách rozličná zeleň… To všechno tady bylo. A stejně to nebylo všechno.

Televize! Blesklo mi hlavou až po dlouhém přemýšlení. A až pak mi došla další věc. Takhle postavený pokoj s televizí ani nepočítá. Není, kam ji dát.

Zamyslela jsem se podruhé. Jak takový život bez televize asi vypadá? Mívám ve zvyku televizi pouštět alespoň jako kulisu při vaření, úklidu i práci na počítači. Televize obvykle běží jako kulisa i při rodinných sešlostech.

Před obrazovkou trávíme se svými příbuznými, přáteli a partnery dlouhé večery. Bavíme se, prožíváme spolu strach, napětí, dojemné příběhy a v neposlední řadě také napínavé sportovní utkání. Společně prožité emoce prý upevňují vztah. Je důležitým zdrojem veškerých informací a den bez večerních zpráv si jen těžko umím představit.

Pochopitelně mi to nedalo, a tak jsem se zeptala, jestli se bez televize nenudí. „My nejsme televizní lidi. Po večerech se tady pracuje, čte a často hrajeme různé hry. Řekl bych, že je to kolikrát i větší sranda než s telkou. Co se děje ve světě, víme oba díky internetu. Ten už tu zavedený máme. Na filmy, když je o co stát, si rádi zajdeme do kina. Osobně na tu atmosféru v kině nedám dopustit. A když je jo velká nouze, můžeme sledovat filmy i na počítači. Televize je zbytečná. Byla by to jenom další věc, na které se musí utírat prach,“ vysvětlil mi obsáhle.

„A víš ty vůbec, proč mají chudí lidé například v Africe tolik dětí? Protože nemají televizi, a tak pro samou nudu po večerech souloží,“ neodpustila jsem si malé rýpnutí.

„No vždyť právě,“ pravil s jiskrou v oku a šibalsky se usmál.

Jaký máte vztah k televizi? Umíte si život bez ní představit?