Máme momentálně s manželem velké neshody. Ale po pořádku.

Jsme oba dva hodně aktivní, sportujeme, jezdíme na výlety, hodně času věnujeme kultuře atd. Televize a čas strávený před ní nám vždycky připadly jako neefektivní. Ani jsme si tu bedýnku nepořídili.

 

Když se nám narodil syn, situace se samozřejmě změnila. Hlavně pro mě. Jsem doma s malým, kterému je tři čtvrti roku, a zjišťuju, že mi čím dál víc schází kontakt se světem. Jasně, chodím na procházky, do mateřského centra, občas babička pohlídá a jdeme třeba na koncert nebo do divadla. Ale je toho dost málo.

Poslouchám rádio, ale to už mě taky pořád nebaví. Někdy bych se ráda podívala na nějaký hezký film, přírodopisný dokument nebo klidně i na nějakou tu ženskou limonádu. Prostě se potřebuju trochu odreagovat.

Když jsem manželovi řekla, že bych byla ráda, kdybychom si tedy pořídili televizi, vůbec se mu to nelíbilo.

Prý se ze mě stane povalečka, která neumí nic jiného, než čumět na bednu, a jestli si myslím, že dovolí, aby naše dítě od malička koukalo na ty přiblblosti, které tam dávají, tak to že on nikdy nepřipustí.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že se cítím izolovaně, že on je pořád v práci a vrací se domů až večer. Kolikrát je pryč i o víkendu, jezdí s kamarády na cyklistické túry, v týdnu se jde pobavit, s kolegou třeba do kina. A já jsem skoro pořád doma, protože od malého se nemůžu hnout.

Na to mi řekl, že přece občas taky někam jdeme a ať si uvědomím, že jsem matka a že to holt obnáší být s dítětem doma.

Prostě koupi televize striktně odmítl.

Abyste mi rozuměly, já nejsem nějaký maniak, nikdy jsem nebyla zvyklá před ní trávit hodiny a koukat na každou blbost, která zrovna běží. Mně jde o to, abych se necítila tak strašně sama. Kolikrát večer, když malý usne, mám chuť podívat se na nějaký film a odpočinout si u toho.

Proč to manžel není schopen pochopit? Jsem z toho moc smutná, protože mi připadá hodně sobecký. Ale vždycky, když o tom začnu, strhne se hádka. Ach jo.

Reklama