Příběh, jak tatínek zachránil děti před tyranským učitelem, od čtenářky Tany M si určitě nenechte ujít.

Vážená redakce a čtenářky, k dnešnímu tématu o mužích našeho života, trochu úsměvný ale i neveselý příběh ze života, toho reálného se vzpomínkou na mého tatínka.

Táta

Měla jsem snad nejlepšího tátu na světe. Vše, co jsem se v životě naučila , bylo od táty. Vedl nás více k sportovnímu typu života, učil nás poznávat přírodu, lesy. Nekupoval nám žádné dárky, panenky, jen sportovní věci a to brusle, lyže, tenisové rakety, laminátové kajaky.

Toužila jsem vždy k vánocům dostat panenku a ejhle pod vánočním stromkem zas nové brusle. Bílé. Táta byl člověk, který moc pracoval, vedl celé oddělení na soudě, a mnohdy si nosil práci domů. Když jsem dospěla, chtěla jsem mu toho moc říct , poděkovat za to , co mně naučil a taky, jak jsem si ho celý život vážila.

Byl velice přísný, nic nám nikdy neodpustil. Říkával : "nic v životě není zadarmo". Pak když nastalo to krásné období mládí, hledala jsem v životě jen přesný typ mého otce, málomluvného, pracovitého, statečného člověka. Teď když si vzpomenu na snad i úsměvnou příhodu s otcem, která se vztahuje ke školní docházce.

V 70 letech jsem chodila na ZDŠ . Na matematiku jsme měli učitele, a dnes můžu zcela jistě napsat, že učitel matematiky byl velmi nemocný člověk. Ve škole jsme museli sedět tiše v lavici, jen počítat, základní příklady, funkce, geometrické výpočty. Kdo se pohnul, nebo něco promluvil se spolužákem, dostal pravítkem po rukách. Klukům, ale i dívkám, kterým to nešlo, učitel práskal pravítkem po hlavě, po rukách, po konečkách prstů, po zádech.. No hrůza. Jú to bolelo. Jednou když jsme byli s tátou na výletě , táta se mě ptal na školu a přišla řeč i na učitele matematiky.Tátovi jsem řekla, že zvláště na jednoho spolužáka, který je velmi slabý v matematice, si učitel zasedl, a neustále ho bije. Táta se mě ptal, zda bije pravítkem po hlavě jenom jeho , nebo i ostatní spolužáky. Byl to vždy někdo ze spolužáků. Když jsme se vrátili z výletu, táta si sedl ke svému psacímu stroji Conslul, na kterém taky doma pracoval a napsal do školy jednoduchý ale úsměvný dopis.

Vážený pane učiteli, věřím, že děti ve škole Vám drásají nervy, že jich máte plné zuby, ale již Marie Terezie a František Josef II. zrušili dekretem a výnosem zákaz tělesných trestů na školách. Zcela zásadně se situace v našich školách změnila po roce 1870, kdy byly tělesné tresty ve školách v celé tehdejší rakouskouherské monarchii novým školním řádem zrušeny a zakázány . ! Podpis mého tatínka...

Dopis dostal ředitel školy, celý případ projednala školní rada , a protože na tyranského učitele matematiky už byli stížnosti, musel odejít ze školství. Celá ZDŠ si oddechla od učitele tyrana. Vědel to snad celý učitelský kolektiv, ale nikdo s tím nic nedělal. Usměvným dopisem nás táta vlastně zachránil předl učitelem, který nepatřil vůbec do školy. V dnešní době by tento typ učitele, nemohl zcela jistě fungovat .Nikde.

A tak závěrem. Měla jsem nejlepšího tátu na světe, přísného, ale spravedlivého . Škoda jen, že jsem mu to neměla čas říct.

Tana M.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Děkujeme za hezký příběh. To mi připomnělo, že podobného kantora jsme měli ve druhé třídě. Ale myslím, že mlátil jenom kluky.

Co vy, milé čtenářky, vzpomenete si také na nějakou příhodu s tatínkem? Jaký byl nebo je váš otec? Máte nějaký zážitek, s kterým byste se rády svěřily? Tak neváhejte, dnešní téma Otcové a dcery je tu pro vás.

Stačí kliknout na tuto adresu: redakce@zena.-in,cz

Dva nejzajímavější příspěvky odměníme pěknými dárky: Máme připraveny Kuchařky, vlasovou kosmetiku a něco sladkého na zub.

Reklama