Příspěvek od čtenářky s nickem telelot je poněkud odlišný od těch ostatních. Zejména díky přiloženým fotografiím míst, kam asi návštěvy moc nechodí. Ostatně posuďte samy.

Hezký „návštěvní“ den;-)

Posílám asi trošku jiný příběh než ostatní, historka to není moc veselá, ani ne tak pro inspiraci, jako spíš pro poučení a odstrašující příklad...

 Nezvané a protivné návštěvy vyřídím mezi dveřmi, po 10 minutách stání na chodbě to dojde i těm nejotrlejším... cha,cha, ale ty ostatní si užívám, jako malá jsem to totiž nezažila. Náš celý byt byl totiž místo, kam se mohlo jen ve výjimečných případech (rodina, doktor). Návštěvy k nám nechodily, asi věděly proč. Ale to jsem pochopila až jako starší, proč mi taťka vždycky říká: „Kdyby mě někdo hledal, nejsem doma“. Pro mamku byl totiž úklid a starost o domácnost španělskou vesnicí. Ne že by neuklízela vůbec, to ne, ale dávala si dost načas. Až když už nebylo z čeho jíst a do čeho se obléknout, tak se pustila do práce, bohužel velmi chaoticky a všechno naráz, takže nikdy nebylo hotové nic dokonce. Co jsem rozum brala, zapojovala do domácích prací i nás děti a postupně je na nás přesouvala, ale bez „ženské“ organizační ruky to pořád bylo stejně „hrozné“. Jak jsem ráda jezdila na letní tábory, na pobyty v ozdravovnách, chodila na návštěvy ke spolužákům... všude bylo čisto, uklizeno... Nikdy jsem si nemohla pozvat spolužačku domů, ale mamce to problém nedělalo, když za ní přišla kolegyně z práce, jen sesunula věci ze židle na zem a nabídla jí místo.. Hrozně jsem se styděla a bylo mi to líto.

 Tyhle nepříjemné zážitky z dětství mi stačily k tomu, abych já takové „trauma“ svým dětem nepřichystala. Sice to nijak extrémně nepřeháním, na bílou rukavičku to určitě není, ale nečekaná návštěva mě nevyvede z míry. Rodinné oslavy pořádáme v obýváku, kafe s kámoškou dáme v kuchyni a pokoj, kam nikdo nesmí, nemáme, ve 3+1 to dost dobře ani nejde;-)

A dětem, když už u nich v pokojíku o věci zakopávám, vyhrožuju, že jim pustím instruktážní video od babičky z bytu, na které se budou povinně dívat za trest. S přibývajícím věkem se totiž mamky chuť k domácím pracem nijak nezlepšila, naopak přidalo se sběratelství, takže po taťkovo smrti zaplnila byt 2+1 takovým způsobem, že odpad byl na 2 obrovské kontejnery (pro dokreslení přikládám fotky, ale nevím, jestli redakce bude mít „odvahu“ je zveřejnit...)

Už to nijak neřeším, mamce je 81 let, těžko se změní. Nezbývá mi než doufat, že na stará kolena nebudu po ní...;-)

zdraví telelot

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

linka

obv

_______________________

Jak vidíte, fotografie jsme zveřejnily, ale řeknu Vám, je to hrůza. Ono i když ji to člověk uklidí, za chvíli je to asi to samé, viďte?
Přeji Vám, ať nikdy nejste po ní a návštěvy se u vás cítí dobře.
Děkuji, že jste nepsala.
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne: Kam zvete návštěvy?

  • Kde si nejraději vypijete kávu s kámoškou a kde pořádáte rodinné oslavy?
  • Máte nějaký pokoj, kam nikdo nesmí?
  • Kde se cítíte nejlépe?
  • A jak tomu bylo ve vašem dětství?
  • Měli vaši rodiče nebo prarodiče nějaký pokoj, kam se smělo jen ve výjimečných případech?
  • Na jaké nejabsurdnější místo jste byla pozvána?
  • A co veselé historky?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný, příznačný dárek: Kávu a sušenky. :)

susenky

Reklama