Reklama
Ahoj ženy-in,
 
 
při dnešním tématu jsem si oživila vzpomínku, která se nestala mně, ale dívce, kterou velmi dobře znám a je mi blízká. Neni to moc veselé, ale i takové věci mohou dětem, někteří, rodiče připravit. Byly žily dvě rodiny. Obě tyto rodiny byly vysokoškolsky vzdělané a tatínci byly  tehdy machry ve svém oboru. Přátelili se od studií a přátelství přetrvalo, i když se jim narodily děti. Jedné rodině se narodil syn a té druhé za pět let dcera. Trávili spolu všechny dovolené, navštěvovali se. Chlubili se dětmi.
Na vánoce se scházeli střídavě u jedné nebo druhé rodiny. Dítka jim rostla a dělala jenom samou radost. Maminky se staraly, aby děti chodily do všech kroužků, které ve městě byly.
Hráli na hudební nástroje. Pořádali nedělní rodinné koncerty, zkrátka všechno bylo jako z pohádky. Děti spolu trávily čas vlastně pořád, takže na dovolené v Bulharsku, když bylo chlapci osmnáct let a dívce patnáct let, se do sebe zamilovali. Rodiče to brali jako samozřejmost a lajnovali jim společnou budoucnost.
 
Láska vydržela tři roky, ale když se chlapec dostal na vysokou školu  a uviděl plno hezkých holek, zjistil, že s Janou (tak se ta dívka jmenovala) už chodí dlouho a chce to změnu. Jirka byl čestný kluk, tak se svěřil doma, ale ouha... rodiče už měli všechno naplánováno a nechtěli se smířit s tím, že  by si Janu v budoucnu nevzal. Doma k vůli tomu tatínek dělal bouřlivé scény, takže se Jirka s  Janou stýkal dál, ale bez lásky, protože rodiče si to přáli. Roky plynuly a Jana taky pochopila, že  Jirka už ji má rád jenom jako kamarádku. Svěřila se doma, že jejich vztah nemá budoucnost, avšak rodiče to nechtěli připustit.
 
Vyváděli, zlobili se, a protože byla Jana plachá a zvyklá dělat rodičům jenom radost, dělala, že se s Jirkou stýká dál. Oba vlastně hráli divadlo, a to jenom ze strachu z rodičů. Jirka úspěšně ukončil vysokou, nastoupil vojenskou službu, a tu rodinám svitlo, že se musí sejít a naplánovat svatbu. Jirka ani Jana neměli tu odvahu se rodičům vzepřít, a tak se stalo... že se domluvila svatba, napekli se koláče, dovezla se  slivovice od strejdy z Moravy a chystala se převeliká svatba.
 
Byl pátek před svatbou, Janě visely na ramínku svatební šaty, všude mumraj, ale nikdo si nevšiml, jak je Jana strašně smutná. Svatba se měla konat u rodičů nevěsty, takže tam pobíhalo plno lidí, dělali se poslední předsvatební přípravy. Hodiny letěly, byl už pátek večer a ženich nikde. Místo ženicha přišel jenom  telegram... s tímto zněním...NEZLOBTE SE, JANO A RODIČE, NA SVATBU NEPŘIJEDU. ŽENÍM SE, ALE PŔÍŠTÍ TÝDEN S JINOU ....
 
Připadá Vám to neskutečné??? Opravdu se to ale před dvaceti lety stalo.Smutná na tom  je ještě jedna věc. Jany rodiče se nepoučili. Svou přehnanou starostlivostí za pár let rozbili manželství svého jediného syna.
 
Snažím se zuby nehty nemluvit své dceři do mých případných zeťů, i když mne někdy pořádně svrbí jazyk.
 
 
Evalota
 

Díky, Evaloto!!!
Snad už se proboha takové věci  nedějí!
Co tomu říkáte?