.

Těhu v běhu: „Někdo se jen otočí a zakroutí hlavou. Jiní zvedají palec nahoru!“

Rodina

Těhu v běhu: „Někdo se jen otočí a zakroutí hlavou. Jiní zvedají palec nahoru!“

Anička je nadšenou milovnicí sportů, zvláště pak běhu. Když otěhotněla své „závislosti“ se nevzdala, ač jí někteří strašili a stále straší. Založila si blog s originálním názvem Těhu v běhu. Zde zaznamenává své postřehy a pocity. A přeje si, aby třeba jednou její blog pomohl najít odpovědi nějaké další těhotné běžkyni.

Proč sis založila blog Těhu v běhu?
V lednu jsem zjistila, že jsem těhotná. A zatímco jiné nastávající maminky shání literaturu o mateřství, já hledala informace o běhání v těhotenství. Můžu vůbec běhat? Musím zpomalit? Zkrátit vzdálenost? Kolik hodin v týdnu se můžu věnovat cvičení? Co dělat, aby mi nebylo špatně a já mohla běhat?  

Jaké bylo mé překvapení, když jsem na internetu skoro nic nenašla. Samozřejmě, když někdo řešil sport v těhotenství, většinou šlo o plavání nebo jógu, ale o běhu toho moc nenajdete. Byla jsem zklamaná, když jsem se ptala okolí, většinou mi běh vymlouvali. A bohužel mě nepodpořila ani gynekoložka a moji nejbližší. Přitom mě žádné problémy netrápily a pohyb mi už po pár dnech chyběl. Pak jsem našla několik holek, které běhaly a cvičily - třeba až do osmého měsíce! A teď mají krásné a zdravé děti! Takže to jde! Jenže se o tom nemluví. A o čem se neví a nemluví, z toho mají lidé strach. A to je důvod, proč jsem začala psát svůj blog. Rozhodla jsem se tyhle předsudky vyvrátit.

Jaké jsou ohlasy?
Vůbec jsem nepočítala s takovou odezvou a zájmem. Kromě pozitivních ohlasů od kamarádů mě překvapila vlna zpráv od holek, jako jsem já. Těhotné běžkyně, maminky, které se sportu v těhotenství nevzdaly… A hned mi bylo jasné, proč píšou soukromé zprávy a ne veřejné komentáře. Jejich okolí by to neskouslo. Jedna maminka mi napsala, že je z malého města. A když poprvé s bříškem vyběhla, bylo to naposledy. Tlak okolí a postoj sousedů byl nesnesitelný. A tak raději cvičila doma. Začaly se mi ozývat holky, které i v těhotenství sportují nebo sportovaly. Běhaly závody, jezdily na kole, lezly po stěnách…

Bohužel osvěta je v téhle „problematice“ téměř nulová, široká veřejnost o těchto ženách neví. A pak se nemůžeme divit, že na nás koukají nedůvěřivě, někteří skrz prsty a s opovržením. A možná právě od těch mi chodí „opatrné“ nebo spíš až negativní zprávy a reakce. Zatím „nejdrsnější“ dotaz byl: „Co napíšeš, až potratíš?“... A co jsem té slečně odpověděla?: „V první řadě si nemyslím, že by se to stalo. Pokud by k tomu ale došlo, napíšu o tom. Vážně. Samozřejmě by mi to bylo líto a obrečela bych to. Ale protože mám vystudovanou publicistiku, cítila bych i jakousi potřebu zaznamenat to. I to je totiž realita a potraty se stávají. A mluví se o nich málo. Co je ale důležité, věděla bych, že běh za to nemohl. Že muselo být něco v nepořádku s miminkem. A jak mi řekl doktor, pokud je s plodem něco v nepořádku, nepomohlo by mi ani to, kdybych ležela doma s nohama nahoře. A až bych se z toho dostala, nemyslím jen psychicky, ale i fyzicky, pokoušeli bychom se s Oldou o miminko znovu. A pokud bych měla tak hladký průběh těhotenství jako nyní, běhat bych nepřestala!“ :)

sd

Aničko, reagují lidé, když tě vidí běžet s bříškem?
Čím víc mi roste bříško, tím víc si toho lidé všímají a reagují. Ačkoliv jsem teprve na konci 5. měsíce, pupík je velký jako u jiných v sedmém, možná i osmém měsíci. O to bizarněji to vypadá. Někdo se jen otočí a zakroutí hlavou. Jiní zvedají palec nahoru a volají, že mi fandí. To jsou většinou běžci, mají pochopení :-).

Odrazoval tě od běhání někdo?
Než jsem poznala další těhotné „běžkyně“, odrazoval mě snad každý. A nedivím se jim. O běhání v těhotenství se moc nemluví, články, které na tohle téma vyšly, spočítáte na prstech jedné ruky. Osvěta je téměř nulová, takže je jasné, že lidé tomu moc nevěří, pochybují a bojí se.

Ti, co mě znají dobře, věděli, že si do toho mluvit nenechám, takže se mě snažili podpořit a jen občas se nenápadně zeptali, zda je vše v pořádku. Postupně jsem začala přesvědčovat i pár nerozhodných, kteří nevěděli, na jaké straně tábora stát. Ale když viděli, že nemám žádné komplikace a dělá mi to dobře, pochopili mě a začali mi fandit. No a pak je tu skupinka, kterou nepřesvědčím nikdy. Vyčkávají, až se něco stane, aby mohli říct: „Vidíš, vidíš…“ Stačí, abych chytla chřipku – a může za to běh. Čekáme velké dítě – to je během. Začalo mě kopat o několik týdnů dřív, než by mělo – i za to může běh. Až se nám narodí hyperaktivní dítě – nestěžuj si, nemělas běhat…

Znáš při běhání své hranice, nebo se musíš vědomě hlídat?
Jsem si jistá, že je znám. Ctím tři zásady běhání v těhotenství:

1. Žena musí být na běh zvyklá už před otěhotněním, nesmí s ním začínat až s bříškem!

2. Těhotenství musí být naprosto bezproblémové.

3. Žena se musí naučit poslouchat své tělo. To si totiž samo řekne, co se mu líbí, a co ne. Vyšle signál, že je čas zpomalit nebo úplně zastavit.

Kdybych neměla bezproblémové těhotenství, asi bych neběhala. Ale cítím se skvěle, běh a pohyb mi dělají neskutečně dobře. A věřím, že když je šťastná maminka, přenese to i na miminko. Představte si, že vám někdo zakáže něco, co milujete. Jste nevrlá a propadáte depresi. A to by mělo určitě vliv i na vaše dítě.

Dřív jsem běhala minimálně deset kilometrů, loni jsem uběhla dva půlmaratóny a letos se chystala na celý maraton. Samozřejmě na tyhle vzdálenosti jsem musela zapomenout. Zaprvé nejsem profesionální běžkyně, zadruhé si myslím, že by to pro mé tělo už byla velká fyzická zátěž. Ale neříkám, že to nejde. Dokonce jednu takovou maminku znám.

Zároveň jsem zpomalila. Pamatuji si, jak jsem šla asi ve třetím měsíci běhat, plná energie a nadšení, měla jsem pocit, že snad zaběhnu „rekord“. Ale i když jsem chtěla běžet sebevíc rychleji, tělo mě nepustilo. A já ho poslechla. Jak říká můj manžel: „Zapomeň na rekordy a jen si užívej to, že vůbec běhat můžeš.“

sd

sd

Dá se běhat až do konce těhotenství?
To asi teprve zjistím :-) Ale čím víc poznávám maminky, jako jsem já, tím víc jsem přesvědčená, že minimálně do osmého měsíce to jde. Ale zase opakuji, vše musí být v pořádku a žena se musí hlídat a cítit se dobře. Je to individuální záležitost.

Je třeba k běhání v těhotenství nějaké speciální „výbavy“? Třeba podpůrný pás na bříško či jinak odpružené boty?
Když jsem poprvé vyběhla s vědomím, že jsem těhotná, měla jsem už o číslo větší prsa. Myslela jsem si, že budu řešit bříško. Ale o tom jsem vůbec nevěděla. Po pár metrech jsem říkala manželovi, že s touhle podprsenkou to už příště nepůjde. Ne, že bych se do ní nevešla nebo mě tlačila. Ale nedržela pořádně a mě to při běhu bolelo. Takže hned druhý den jsem si byla koupit pořádnou podprsenku.

S postupem času vnímám, že budu muset řešit i rostoucí bříško. Podpůrný pás se teprve chystám vyzkoušet, ale teď mě na internetu zaujalo, že se dá těhotenské bříško tejpovat. Páskou ho zpevníte tak, že se ani nehne. Pokud ale s tejpováním nemáte zkušenosti, určitě navštivte odborníka.

Když běháš, reaguje nějak miminko?
Je to přesně naopak. Reaguje, když neběhám. Několikrát se mi stalo, že jsem dlouho seděla a prcek tam sebou začal tak strašně škubat, že jsem musela vstát a začít chodit. A to pomohlo. Něco na tom je, když vám miminko v postýlce pláče, tak ho vezmete do náruče a začnete houpat, ve většině případů se uklidní a třeba i usne. Jsem přesvědčená, že náš prcek všechny běhy prospal. Vůbec o něm totiž nevím. Představuji si, jak se tam pohupuje v plodové vodě a to ho krásně uspává…

sd

Co lékaři? Navštívila si jen jednoho lékaře? Protože co lékař to názor?
Chodím ke dvěma lékařům. A oba mají naprosto rozdílné názory. Paní doktorka je sice skvělá odbornice, ale s prominutím a úctou k ní tak trošku „stará škola“. Když to přeženu, žena by v těhotenství neměla ani pracovat, natož běhat! Na tohle téma se spolu vůbec nemůžeme bavit, od prvních týdnů mi tvrdila, že běhat nemůžu. Ne proto, že bych měla nějaké komplikace, ale protože se prostě v těhotenství neběhá a tečka. Proto jsem byla ráda, když jsem na další prohlídce narazila na jiného pana doktora, který i mému (podporujícímu, ale zároveň starostlivému) muži řekl, ať klidně běhám, když jsem na to byla zvyklá. Že jsem v pořádku a nic tomu nebrání. A že je pro miminko rozhodně lepší jít si zaběhat do přírody, než chytit v MHD chřipku.

Kromě běhání? Sportuješ ještě nějak?
Vždycky jsem kromě běhání chodila do fitka. A to se nezměnilo ani teď. Jen už neposiluju břicho a nezvedám těžké váhy :-). Takže 1-2x týdně fitko, každý pátek pak s maminkou plavání. To je skvělé na záda a uvolnění svalů. A nedávno jsem dala šanci těhotenské lekci. Říkala jsem si, že mi to třeba udělá dobře na záda, která už začínám cítit. Nicméně manžel se mi doma smál a kroutil hlavou, že nechápe, proč tam jdu, když skupinové lekce nesnáším. Na „Těhulkách“, jak se hodina jmenovala, se nás sešlo deset. Od prvního okamžiku mi (ale mám dojem, že i ostatním) bylo jasné, že já tam nepatřím. Jeden cvik se stejně jako hlas lektorky táhl několik minut. Pořád jsem se musela smát, ne instruktorce nebo ostatním, ale sobě, co tam dělám? Dokonce jsem uvažovala, že se odtamtud vypařím, ale bohužel jsem byla na druhé straně místnosti. Chtělo se mi spát. A záviděla jsem squashistům ve vedlejší místnosti. Aspoň trošku se proběhnout! A pořádně se zapotit! :-).

Po sportu se většinou cítíme vyčerpání, co těhotná? To musí být ještě větší únava?
V prvních třech měsících jsem ani nemusela sportovat a byla jsem neskutečně unavená. Naučila jsem se chodit před během na hoďku spát. To pomáhalo. Často jsem šla spát i po běhu. Nemyslím si ale, že by za to mohl běh. Hodně nastávajících maminek to tak má. Teď už spát nechodím, moje výběhy jsou zhruba půlhodinové a klidné, takže únavu nepociťuji. Většinou odpadne i manžel dřív než já :-).

sd

Čtěte také:

   
04.05.2016 - Těhotenství a porod - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. [15] Keltka [*]

    Jana 01 — #5 Sml67

    superkarma: 0 08.05.2016, 00:37:59
  2. [14] Keltka [*]

    Asi je to hodně individuální - někdo, kdo je zvyklý běhat fakt denně a uběhne s přehledem 10km, tak si myslím, že má dobrý základ-kondici k běhání v těhotenství (zase-pokud se těhotenství vyvíjí dobře).

    Někdo jiný nemůže ani chodit (pro bolest roztahujících se kostí, píchání v břiše, apod.).

    Bohužel jsme my ženy trošku ztratily instinkty, na které je potřeba se naladit a zjistit, co vyhovuje přímo NÁM, co je dobré pro nás. Z této běžkyně přímo čiší, že jí běhání vyhovuje a že je její tělo v pořádku-také nevím, kolik je jí let, ale věk bych též zohlednila.

    Těhotenství určitě není nemoc, na druhou stranu špatná technika běhu-pokud někdo běhat neumí - například držení zad, postoj těla, zadýchávání se, občasná chůze, příliš prudký pohyb rukou, apod., by mohly mít asi i negativní vliv na těhotenství. Nedokážu si představit, že by netrénovaná žena začala právě v těhotenství, například ve 3. měsíci. Je to ale každého věc...

    superkarma: 1 08.05.2016, 00:37:00
  3. [13] ellienka [*]

    Já jsem nebyla nijak zvlášť velký sportovec, ale normálně jsem se starším synem lyžovala, až do 6. měsíce těhotenství (čekala jsem mladšího). Staršího syna jsem učila, takže jsme lyžovali pomalu, cvičili u toho letadýlko, dřepy apod. Párkrát jsem se projela normálně, ale opatrně - hlavně jsem si dávala pozor na cizí lyžaře, aby do mě nevrazili.

    Nicméně koncerty (sborově zpívám) jsem absolvovala ještě týden před porodem. To vyžaduje celodenní stání - zkouška, generálka, koncert, organizované přesuny, hluk. Malý to ale podědil a sám koncertuje na různých světadílech už odmala :-)

    Je ale nutné poslouchat tělo. Kdyby mi nebylo dobře, sotva bych to zvládla.

    superkarma: 0 06.05.2016, 08:53:17
  4. avatar
    [12] Pipa.v [*]

    Fandím jí!

    superkarma: 0 05.05.2016, 13:56:43
  5. [11] 1anicka [*]

    nic se nemá přehánět.já jezdila lehce ne kole .dřív se nejezdilo jak dnes,jako magoři

    superkarma: 0 04.05.2016, 21:05:29
  6. avatar
    [10] AmeA [*]

    Neběhala jsem, mé klouby a křečáky nebyli nadšené Sml22

    superkarma: 0 04.05.2016, 20:13:12
  7. [9] zzandaa [*]

    Já nemohla pořádně chodit, natož běhat. Při chůzi mě hrozně píchal podbřišek.

    superkarma: 0 04.05.2016, 10:37:38
  8. [8] magic11 [*]

    za mě Sml67

    superkarma: 0 04.05.2016, 09:58:13
  9. [7] bobani [*]

    maslím , že je to risk . náhoda je blbec , stačí vteřina a vše je v háji

    superkarma: 2 04.05.2016, 09:12:30
  10. [6] Jana 01 [*]

    RybkaL — #4 Na sluníčko jsem také nechodila, bylo mi tam zle a navíc hrozí v těhotenství tvorba pigmentace, která pak dlouhé měsíce přetrvává. Stačí mi tmavě vybarvený pupík a jeho okolí na břiše a ten jsem ani slunci nevystavovala. Někdy jsou příbuzní až nesnesitelní se svými "moudrostmi", ale občas je to milé až dojemné, když má tatínek takovou starostlivost o miminko. Sml16

    superkarma: 0 04.05.2016, 08:57:08
  11. [5] Jana 01 [*]

    Nevím, zda to škodí či ne, ale tělo si taky něco řekne. Taky jsem myslela, že budu běhat, ale nechodila jsem. Byla jsem zvyklá běhat i cestou do práce (včetně kopečku). Hned v prvních týdnech to nešlo pro silnou bolest v "nateklých" prsou při sebemenším pohybu. Také jsem někdy bývla v prvních měsících tak silně unavená, že jsem nevyšla schody bez zastavení a to i přes mou výbornou fyzickou kondici. Pak byly v prostřed těhotenství měsíce, kdy jsem vyběhla kopec jako nic a ke konci přišla zadýchanost. Sice jsem vše dělala a chodila do práce téměř až do konce devátého měsíce, ale běhat se s +21 kg nedalo, neudýchala jsem ani zpívání v klidovém stavu. Navíc jsem nechtěla přetěžovat srdce a klouby. Jen jsem si vždy vyšla schody a chodila cvičit s těhotnými na balonech. To bohatě stačilo. Ale každé těhotenství je jiné, před 16 lety jsem měla těhotenství trochu jiné.

    1. na komentář reaguje Keltka — #15
    superkarma: 0 04.05.2016, 08:50:20
  12. [4] RybkaL [*]

    Obrovsky ji fandím. Podle mě když člověk poslouchá svý tělo tak by mělo být vše v pořádku. Já když jsem byla těhotná tak jsem byla taky dost akční (i když takhle moc ne), ostatní mě dost hlídali a mírnili, takže jsem slevila. Manžel mě hlídal tak, že jsem ani nesměla v létě na sluníčko, u vody jsem musela ležet ve stínu stromu a pak si odnesla " tři krásná klíšťata". Ke konci těhotenství jsem měla fakt pohodu a klid a stejně se stalo, že jsem porodila o měsíc a půl dříve - měla jsem infekční plodovou vodu. Naštěstí naše holčička všechno dohnala a je vše je v pohodě. Mě se zdá, že dnes se z těhotenství dělá nemoc. Pokud člověk poslouchá své tělo tak ví, co si může dovolit.

    1. na komentář reaguje Jana 01 — #6
    superkarma: 0 04.05.2016, 08:49:33
  13. avatar
    [3] Ni-ka [*]

    Hlavně, ať všechno dobře dopadne a miminko je zdravé:))Jinak pokud se cítí dobře, tak fandím:)))

    superkarma: 1 04.05.2016, 06:53:35
  14. [2] Andreadornova [*]

    Sml67

    superkarma: 0 04.05.2016, 06:42:03
  15. avatar
    [1] gerda [*]

    Tak když myslíSml80....podle mě přijde čas, kdy si před porodem ještě ráda sedne - a po něm jakbysmetSml52

    superkarma: 3 04.05.2016, 06:09:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme