10. týden těhotenství - přicházejí první nevolnosti a je dobré doržovat pitný režim. O svých zážitcích z tohoto týdne píše ve svém blogovém příspěvku budoucí maminka Zuzka...

Zuzka medailonekJe tu středa a další blogový příspěvek nastávající maminky Zuzky. Právě si prošla 10. týdnem a pomalu zjišťuje, jaká všechna omezení jí těhotenství přináší. Na nevolnosti je zvyklá, ale kvůli častému odbíhání na toaletu se moc nevyspí...


A je tady náš 10. týden. Zatím, nebo už? I když mírné žaludeční nevolnosti přetrvávají, nijak mě neobtěžují. Ostatně jsem na ně zvyklá, jsou velmi podobné tomu, když trpíte nevolnostmi v dopravních prostředcích. Znáte ten pocit, kdy vám v autě není stoprocentně dobře, a vy usilovně přemýšlíte, jestli se to rozjede, nebo ne? Tak přesně o tomhle vím své už od dětství. V každém filmu, knížce, zkrátka všude, kde se objeví zápletka v podobě těhotenství, prozradí stav hlavní hrdinky významné odbíhání s rukou před pusou. Tak jsem čekala, kdy začnu odbíhat i já. Čekala jsem a čekala ... a ono nic nepřišlo. Tedy díky bohu! Ale boří to vzorec tradičního průběhu první části těhotenství. I když - také nemusíme mít všechno. Pocit, že se snad vážně pozvracím, jsem měla jen jednou, při sledování jedné nechutné zahraniční reklamy. Ještě teď se mi obrací žaludek, jen si na to vzpomenu. Ale jinak je to dobré, takže mne aspoň v práci zatím nic neprozradilo.

Co se ještě u nás změnilo? Začalo mi do života víc mluvit dodržování doporučovaného pitného režimu. V uplynulém týdnu jsem musela odbíhat každou noc - i když, můžu být ráda, že jsem se vůbec stihla vzbudit. :-) Ale co je na tom nejhorší? Když už se vzbudím a začnu se pohybovat, rozhodne se i Sofi, že by se mohla jít také vyvenčit. To znamená zvládnout v polospánku temné schody, vypustit psa, pohlídat, jestli se nesnaží skrz dveře proklouznout i kočka, čekat, až se milostivá psí dáma rozhodne jít domů, a teprve pak se mohu, to už téměř bdělá, vrátit pod vychládající peřinu. Jak to dělají lidé v panelácích? Vysvětlí pejskovi, že se mu vlastně ani nikam nechce, nebo s nimi opravdu chodí v noci ven? Jasně, někdo může namítnout, že si aspoň můžu pomalu zvykat na noční vstávání. Ale takhle brzy? Nestačilo by to třeba až tak měsíc předem? :-)

Zuzka

Čtěte také...

Reklama