Uplynulý týden si naše budoucí maminka Alena zažila své. Prodělala amniocentézu, kterou podrobně popisuje. Nejhorší ale bylo napětí při čekání na výsledky. Bude všechno v pořádku, nebo se má bát o osud druhého dítěte?

Tak další týden už jsme 17+3 tt. A máme konečně za sebou asi nejnáročnější období. Jak jsem již psala, měla jsem naplánovanou amniocentézu. Toto vyšetření jsem podstoupila i v prvním těhotenství, aniž bychom měli nějakou genetickou zátěž v rodině.

Jsem zdravotník, který ví, že čím je žena starší, tím větší je riziko poškození plodu. A to jsme nechtěli riskovat. Vše bylo v pořádku, ale vinou lékaře při porodu je dcera nemocná, proto při druhém těhotenství jsem nechtěla nic riskovat a vyšetření podstoupit znovu.

Již při prvních vyšetření krve na těhotenské protilátky nám vyšly pozitivní.

(Problém nastává, když je žena Rh negativní a muž Rh pozitivní. Hrozí tak nebezpečí, že dítě bude také Rh pozitivní. Co z toho vyplývá? Pokud Rh negativní matka čeká Rh pozitivní dítě, je riziko, že organizmus matky vytváří protilátky vůči krvi vlastního dítěte, tzn. organizmus matky „se nebude snášet“ s organizmem dítěte. Příčinou vzniku protilátek (izoimunizace) matky proti krvinkám plodu je průnik malého množství krvinek plodu přes placentu k matce. Toto se děje i během těhotenství, avšak množství je tak malé, že zpravidla nevede k izoimunizaci matky. Za porodu nebo za potratu je toto množství již mnohem větší a matka může být izoimunizována.

Kdysi byl tento problém častou příčinou potratů a úmrtí novorozenců. Dnes už umíme k této komplikaci přistupovat úspěšně. Problém Rh inkompatibility (tj. nesnášenlivosti v Rh systému) nehrozí při prvním těhotenství, protože pokud se během těhotenství neudálo nic závažného, krvinky z krve matky a z krve dítěte se nepromíchají. Při porodu však mohou krvinky Rh+ dítěte proniknout do krve Rh- matky. Pokud by tvorba protiáltek anti-D dramaticky stoupla už během těhotenství, musel by být porod vyvolán dříve.

Po porodu se vyšetří Rh faktor narozeného dítěte. Je-li Rh+, matka dostane do 72 hodin po porodu injekci Rhega. Pokud je dítě Rh-, Rhega se nepodává. Jednoduše můžeme říci, že tato podaná protilátka zničí v krvi matky Rh+ krvinky plodu dříve, než si tělo matky začne vůči nim tvořit protilátky. Ty by mohly během dalších těhotenství vážně poškodit plody. Platí, že s každým dalším těhotenstvím stoupá tvorba protilátek anti-D, a tím i riziko poškození plodu, ale jenom v případě, že matce nebyly po porodu Rhega podána.

A ještě něco - injekce Rhega se aplikuje nejen u Rh- žen po porodu, ale i u těch, které překonaly nebo podstoupily potrat. Doporučuje se však i ženám po amniocentéze nebo po mimoděložním těhotenství.)

Tak začalo naše stresové období a hodlalo neskončit. Další rána přišla při genetickém ultrazvuku, kde vypočítali vysoké riziko poškození plodu. Protože riziko bylo vysoké, lékaři rozhodli, že nebudou čekat, až bude možno udělat amniocentézu, ale že provedou odběr choriových klků. Jenže při ultrazvuku zjistili, že máme placentu uloženou na zadní straně až za plodem, a tak by bylo obrovské riziko provést toto vyšetření. Museli jsme tedy čekat další týdny a ty,  věřte, byly strašné. Ten strach a pocit, že nemůžete dělat nic, jsou k uzoufání.

Tak přišel den D. Brzy ráno jsem přišla do nemocnice, kde s vámi projdou znova vaši rodinnou anamnézu, pak podepíšete souhlasy a čekáte, než vás zavolají. Ten strach, co bude a jak to dopadne, je tam pořád.

Přišla jsem na řadu, protože jsem toto vyšetření již absolvovala a věděla jsem, do čeho jdu. Lehla jsem si a ultrazvukem zjistili, jak je miminko uložené a kde je nejlepší místo pro vpich. Pak vydesinfikují asi 3x břicho, aby bylo vše sterilní, a za pomoci ultrazvuku vám píchnou do břicha dlouhou tenkou jehlu. Vůbec to nebolí, jen je to takový tupý tlak. Pak mi odebrali asi 15 ml plodové vody. Na ultrazvuku jsme viděli toho prcka, jak se snaží dosáhnout na toho vetřelce, který se dostal až k němu do pokojíčku. To nás na chvilku trochu rozptýlilo a pobavilo.

Pak jsem ještě dostala injekci kvůli pozitivním protilátkám a dostala dvě tabletky magnesia na zklidnění dělohy a na 2 hodiny jsem ulehla.

Po uplynutí dvou hodin mi znovu udělali ultrazvuk, aby zjistili, že je vše v pořádku, a pak pustili domů. Doma jsem 3 dny proležela, aby bylo vše v pořádku. Noc po zákroku byla strašná, to čekání na výsledek. Hlavou vám probíhá vše. Co když to bude opravdu špatný? Co budu dělat, jak se rozhodnu atd...

Druhý den jsem musela počkat až do odpoledne, abych se dozvěděla výsledek. Nemohla jsem se rozhodnout, zda mám zavolat, chtěla jsem to vědět, ale bála jsem se toho, co mi řeknou.

Nakonec jsem zavolala, ale nikdo mi to nebral, asi hodinu, tak jsem to zkoušela každých deset minut. Nakonec jsem se dovolala, ale řekli mi, že jim výsledky dneska ještě nevolali a že to budou tedy vědět až zítra. Strašný zklamání, ale nedala jsem se a volala s prosbou, jestli nemůžou zavolat do laboratoře a zjistit to.

Ale sestřička byla rychlejší, a tak mi hned do telefonu řekla tu zprávu: JE TO V POŘÁDKU. Zeptala jsem se několikrát, jestli to je opravdu pravda, sice mi sestřička moc nerozuměla, jak jsem brečela. Bylo to štěstím

alena

Tak teď si užívám klid, žádná akce, akcí bylo minulý týden víc než dost. Bříško roste pořád, prcek si dělá bublinky a mně je dobře.

Alena

Čtěte také:

Reklama