Bulvár

Těhotenství mi dodalo sílu

V průběhu života potkáváme spoustu lidí. Někteří kolem nás jen tak projdou a vytratí se nám z paměti, setkání s jinými nás naopak obohatí svou lidskostí, otevřeností a upřímností.
Měla jsem možnost popovídat si s paní Marií Tomsovou, kterou si jistě většina z vás vybaví jako sympatickou televizní hlasatelku, moderátorku Dámského klubu na rádiu Frekvence 1 nebo jako průvodkyni pořadem Dámská jízda na TV Prima. Čas, který jsme společně strávily v jedné pohostinné pizzerii, se postupně změnil na opravdu příjemné popovídání a já jsem poznala, že paní Marie je žena nejen obětavá, starostlivá a pracovitá, která má stejné problémy i radosti jako většina žen a matek, ale že v případě potřeby dokáže také pomoci tam, kde je to zapotřebí.
Původně se měl náš rozhovor točit kolem neziskové organizace Podaná ruka, jejíž je paní Tomsová ředitelkou a také kolem Vánoc, ale jak to bývá, nakonec jsme se dostaly i k záležitostem, které s těmito tématy vůbec nesouvisejí.

Co je vlastně úkolem Podané ruky?
„Nezisková organizace Podaná ruka se snaží zajišťovat prevenci dětských úrazů. Protože úraz – to je většinou důsledek nějaké nedbalosti, nepozornosti, pochybení – a tomu lze většinou zabránit. Snažíme se apelovat na rodiče, aby byli na své děti opatrnější, věnovali se jim a často s nimi mluvili o nebezpečích, která na ně číhají. Pro děti zase připravujeme spoustu akcí, kde se mohou zábavnou a hravou formou dozvědět spoustu užitečných informací. Čísla jsou totiž alarmující. Každý rok se u nás zraní cca 3 000 dětí a 300 jich na následky úrazu zemře.“

Máte již nějaké konkrétní výsledky? Snížila se úrazovost dětí během působení Podané ruky?
„Ano, v poslední době již pozorujeme jistý pokles úrazů a úmrtí s nimi spojených a doufáme, že to tak bude pokračovat i nadále. V letošním roce například proběhla ve vybraných městech Mise Podaná ruka, která byla velmi úspěšná a kde se děti mohly seznámit nejen s různými záludnostmi, které je mohou ohrozit, ale naučily se, jak nebezpečným situacím předcházet, seznámily se s prací hasičů či policistů.“

Sama máte děti, má vaše funkce v Podané ruce nějakou souvislot s tím, že jste sama matkou?
„Určitě. Jako každá matka se o své děti bojím a mám strach, aby se jim něco nestalo. I když staršímu synovi je už 14 let a momentálně řešíme spíš problémy spojené s pubertou. Někdy to opravdu není lehké se s ním domluvit. Je to prostě takové revoluční dítě,“ usmívá se paní Marie.

Revoluční dítě? To mi vysvětlete, prosím.
„Narodil se v listopadu 1989. Bydleli jsme tehdy v Mikulandské ulici a sedmnáctého, kdy došlo k tomu hroznému mlácení demonstrantů, se u nás doma sešlo postupně asi šedesát lidí, kteří se schovali u nás na dvoře. Tak jsem je pozvala k nám, aby tam nebyli tak na ráně.“

To od vás bylo v té době ale hodně odvážné. Nebála jste se?
„Ne. Nějak mě ani nenapadlo, že bych se měla mít čeho bát. Ti lidé tam stáli promrzlí a vystrašení, nepřemýšlela jsem o tom, jaké by to pro mě mohlo mít následky. Navíc jsem v té době byla těsně před porodem a to těhotenství mi nějak dodávalo sílu. Měla jsem pocit, že si na mě nikdo nemůže nic dovolit. (pozn. autorky: myšleny tehdejší bezpečností složky a STB) A tak jsem je pozvala dál a šla uvařit čaj. A když jsem pak nakráčela do pokoje s tácem, zjistila jsem, že počet návštěvníků se nejméně zdvojnásobil. Tak jsem nakonec uvařila čaj do toho největšího hrnce a seděli jsme tam a povídali si. Někoho pak napadlo spočítat boty v předsíni a napočítal přesně 60 párů. V dalších dnech pak za mnou ti lidé chodili, přišly i maminky studentů, kteří u mě byli, a nosily mi kytky a děkovaly mi, že jsem jejich dětem poskytla azyl. A syn se pak narodil 21.11. přesně ve chvíli, kdy Marta Kubišová zpívala na Václavském náměstí hymnu.“
(V tuto chvíli jsme dojaté obě a mě napadne, že ve funkci ředitelky Podané ruky si nedokáži představit nikoho jiného než právě Marii Tomsovou, která dokázala, že slovní spojení podaná ruka pro ni není jen prázdná fráze, ale že umí ve správný čas svou ruku opravdu podat.)

Blíží se Vánoce. Jaké jsou ty Vaše?
„Myslím, že se moc neliší od toho, jak je prožívá kdokoli jiný. Stromeček, ryba, salát... Snažíme se být spolu a hezky v pohodě si vánoční svátky užít. Ale jak synové rostou, pozoruji, že už je to trošku o něčem jiném. S malými dětmi, které ještě věří na Ježíška, mají Vánoce přece jen jakési větší kouzlo.“

Stalo se o některých Vánocích něco výjimečného, že na to dodnes vzpomínáte?
„Takových Vánoc je víc, ale vzpomínám si, jak jeden rok kluci strašně zlobili. Už týden před Štědrým dnem s nimi nebylo k vydržení. Hrozili jsme jim, že za to zlobení jim Ježíšek nepřinese žádné dárky. Nevěřili tomu a vyváděli opravdu strašně. Tak jsme je vytrestali. Pod stromečkem sice dárky byly, ale ani jeden nebyl určený pro ně. Přiznám se, že mi to pak bylo líto, když jsem viděla, jak se jim rozklepaly bradičky a slzy se jim rozkoulely po tvářích. Tak jsme jim řekli, že musejí jít na balkon a Ježíška poprosit a slíbit mu, že už budou hodní. A zatímco oni stáli na tom balkoně a odříkávali své litanie, tak jsme pod stromeček honem nanosili jejich dárečky. No, měla byste vidět, jak se jim rozzářily oči. Hned vyběhli zpátky na balkon a jako o život volali: „Ježíšku, děkujeme, děkujeme ti, Ježíšku.“

Je něco, co byste si přála, aby se vám splnilo v příštím roce?
„Samozřejmě. Aby se syn dostal na střední školu, abychom byli všichni zdraví a samozřejmě, aby bylo stále méně dětí, které prožívají bolest následkem nějakého úrazu.“

Děkuji vám za příjemný rozhovor a přeji Vám krásné a pohodové Vánoce.



   
23.12.2004 - Společnost - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [7] šája [*]

    Vivian: já jen, že mě to zaujalo

    superkarma: 0 23.12.2004, 22:20:46
  2. avatar
    [6] peguša [*]

    Jsem vyučená prodavačka a paní Marii pamatuji, když chodila k nám do obchodu za naší šífkou se kterou se dlouho znaly. Byla vždycky moc milá a příjemná. Ale v době revoluce už jsem tam nedělala a taky jsem ani netušila, že čeká miminko.
    A co se týká vytrestání, tak já něco podobného udělala letos o Mikuláši své starší dceři. Nebylo s ní k vydržení a tak dostala pytlík brambor, zatímco její sestra tašku dobrot. Byla hodně zklamaná a mě jí bylo líto. Nadílku našla až ráno. Myslím, že si to taky bude dlouho pamatovat.

    superkarma: 0 23.12.2004, 21:27:23
  3. avatar
    [5] Vivian [*]

    šája: to může být (ten rozhovor) starý třeba jen dva měsíce... to nevadí, ne?
    Já si Marii Tomsovou pamatuju hlavně ze Slunce, sena a pár facek

    superkarma: 0 23.12.2004, 14:55:50
  4. avatar
    [4] šája [*]

    Synovi Marie Tomsové je 14 let? A narodil se v listopadu 1989? Jak je ten rozhovor starý?
    Nicméně paní marii mám velmi ráda a miluji její recepty z Dámského klubu Frekvence 1

    superkarma: 0 23.12.2004, 14:32:07
  5. avatar
    [3] Žábina [*]

    to byl dobrý nápad s tou "zpožděnou" nadílkou...myslím že si to kluci asi ještě dlouho pamatovali

    superkarma: 0 23.12.2004, 10:58:41
  6. avatar
    [2] Libča [*]

    tak to jsem ani nevedela ze pani Tomsova cekala miminko v dobe kdy byla revoluce...

    superkarma: 0 23.12.2004, 09:06:10
  7. avatar
    [1] Aja [*]

    Moc zdravím paní Marii...

    superkarma: 0 23.12.2004, 08:12:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme