Reklama

Tak nevím, jestli to bylo úplně na dno, ale na zem určitě! To bylo celé moje těhotenství. Nemyslete - nebyla jsem na něj sama - měla jsem (a dodnes MÁM) milující druhou polovičku, která vždy stála při mně. Jenže celé těhotenství mi bylo zoufale zle - pořád jsem omdlívala - dokonce i v posteli, když jsem ležela. Zkrátka ten můj si se mnou užil ažaž!! Nemohla jsem nic jíst, nic pít, no hrůza. Hrozili nemocnicí, ale já se nedala! Raději jsem podstoupila různá vyšetření, aby zjistili, že miminko je v pořádku, i když odmítá, cokoliv sním a vypiju.

No hrůzných 9 měsíců jsem přežila a těšila jsem se na porod! Vážně těšila!! Porod byl pro mě osvobozením v pravém slova smyslu.... I když jsem chvilku před tím myslela, že až se mimčo narodí, bude spousta starostí, a já už jsem vyčerpaná z celého těhotenství - tak to přece nezvládnu!? Jenže jakmile se ten malinkatý cvrček prodral na světlo, rázem jsem dostala novou sílu a vše zase bylo v pořádku. Nabíjí mě energií dodnes - je to malý smíšek a rošťák a už mu je 2,5 roku.

Teď mi doktoři říkají, co takhle druhé?! Prý už to bývá lepší než u prvního dítětě. Jenže moc jim nevěřím, taky mi tvrdili, že mi bude špatně jen do 3. měsíce, pak do 4. měsíce a tak to šlo pořád dál... Nakonec řekli, že někoho takového dlouho ve své ordinaci nepotkali.

Čtenářka bohužel neuvedla jméno ani nick. Přesto - podělíte se s ní o Vaše zkušenosti? Jak jste prožívaly svá těhotenství?