Reklama

K porodu se pomalu blíží i Zuzka. Čeká ji ještě jeden termín u lékaře a pak nástup do nemocnice. Vánoce ale ještě prožila doma a moc si užívala poslední dny volna s Honzou. Pod stromečkem bylo i pár dárků pro mrňouse...

zuzkaNaše těhotenské týdeníčky se blíží k závěru. Zuzka už se pomalu chystá do nemocnice, ale malý Reacher stále trochu zlobí.

Nyní si můžete přečíst, jak Zuzka prožila Vánoce a co našla pod stromečkem...


V předvánočním týdnu nás s Honzou čekala poslední přednáška předporodního kurzu v kladenské nemocnici. Třetí přednáška nebyla pro tatínky mající zájem o účast u porodu povinná, přesto se Honza rozhodl jít tam se mnou. Zájem o tuhle přednášku byl z celého cyklu nejslabší, sešlo se tam asi jen 10 maminek a celkem 3 tatínci. Přednášela dětská sestra, která nás seznámila s tím, jak je s miminky na Kladně hned po porodu nakládáno, jak to chodí a tak. Pak následovaly informace o kojení a o tom, jak miminko ideálně klubíčkovat. Musím obdivovat Honzu, že vydržel - přišlo mi to celkem nudné a hlavně strašně dlouhé - já sama bych nejraději odešla ještě před půlkou.

Kromě přednášky jsem absolvovala druhou preventivní kontrolu u zubaře. I když jsem přišla přesně na čas, lekla jsem se množství čekajících lidí. Naštěstí mne sestřička jako těhotnou vzala přednostně. Prohlídka dopadla dobře, naštěstí mi doktor neobjevil žádný kaz, takže jsem odcházela spokojeně. Méně spokojená jsem byla po další kontrole v těhotenské poradně. Prvně jsme byli připojeni na kardiotokograf. Srdeční akce Reachera byla okamžitě v tak vysokých hodnotách, že nejenže jsme spustili alarm, ale když se to neklidnilo, přiletěl mi doktor rychle změřit puls. Naštěstí se mrňous po chvíli uklidnil a pohyboval se už v akceptovatelném intervalu plus mínus kolem 155, ale vždycky, když se pohnul, hned jsme byli zase v červených číslech. Následoval ultrazvuk. Potvrdilo se, že je Reacher hlavičkou stále nahoru a ještě šikmo. Doktor mě tedy poučil o možných variantách toho, jak se může mrňous otočit. Upozornil mne samozřejmě i na méně příznivý vývoj s tím, že mne nechce strašit, ale musím být poučena. Samozřejmě mě vystrašil, ale zatím jsem to odsunula a čekala, jak dopadne další kontrola, která byla plánována hned po Vánocích.

Vánoce jsme prožili v poklidu. U stromečku jsme byli s mými rodiči a s Honzovou maminkou a pod stromečkem se našlo i několik dárků pro malého, kromě jiného i punčocháče v růžové barvě. Asi je Ježíšek pořizoval s patřičným odstupem, kdy ještě nebylo jasné, jestli k nám do rodiny přibude on, či ona, takže jsme dostali jedny punčocháčky modré a jedny růžové.

darky

Celé svátky jsem byla dost unavená, ale z častého odpočívání měla radost Sissi, která na mém břiše objevila pro ni úžasnou lehací plošinu a při každé příležitosti se mi na břicho vyšplhala.

spanek

Hned ve čtvrtek po Vánocích jsem vyrazila na další kontrolu k doktorovi. Tentokrát srdíčko malého bylo po celou dobu ve správné tepové frekvenci, takže dobré. Co však stále nebylo dobré, byla opět poloha. Stále se odmítal natočit do normální polohy a začínalo to vypadat, že se na svět dostane operativně. Nezbývalo nám než počkat na další lednovou kontrolu, kdy by nás měl doktor již předat do péče nemocnice, a já mezitím dumala, čím to je, že na samý závěr odmítl Reacher spolupracovat.

A tak jsme se dopracovali ke konci, na události velmi bohatého, roku. Využili jsme nezvykle teplé počasí a vyzkoušeli si dávání autosedačky do auta, přivezli jsme si domů kočárek, chodili jsme s Honzou na procházky a byli jsme rádi, že měl Honza přes svátky přeci jen dovolenou. Vždyť to bylo na hodně dlouho poslední volno, kdy jsme mohli být spolu sami.

Zuzka


Tak šup, růžové punčošky pěkně rychle nabatikovat!

Kam dál? Zuzčin těhotenský blog...