Reklama

Mé traumatické období u zubaře začalo již na základní škole. "Zítra si přineste kartičku pojišťovny, jde se k zubaři." Tato osudná věta mi nedovolila pít, jíst či dokonce se zasmát do chvíle, než jsme (celá třída) čekali před čekárnou školní zubařky.

Každý z nás měl zpocené ruce.. "další tři"..volala si nás sestra jako na smrt... A proč? Zubařka byla velmi stroze řečeno sadistka. Malý kaz vám vyvrtala jako Macochu, tudíž se jejím plombám v mé puse smějí dodnes - co to tam máš proboha za díry?? - na tu bolest při vrtání vzpomínám dodnes.. největší šok jsem však utrpěla po tomto zážitku:

Přede mnou byla spolužačka, která trpěla poškozením skloviny, její zuby se musely vrtat opravdu s citem. Zubařka řekla: "Když už to bude moc, tak mávni, ale necukej, jo? Já přestanu." Spolužačka se strachem kývla.

Když už mávala nejméně pětkrát, zubařka odsekla: "to vydržíš!" Pro spolužačku si museli přijít rodiče.
Na gymnásiu jsme měli zubařku, která mi celých šest let nenašla nejmenší kazík.

Bylo mi divné, že většinou dává razítka jinam, než jí ukážete, nebo opačně.. několikrát se vrací pro nástroje.. no.. jaké bylo překvapení, když jsem u další zubařky zjistila, že mám několik kazů.

Vydupala jsem si umrtvení, i když mé psychické já vědělo, že to bude bolet i tak. Ruce zpocené, pusa se chce zavřít, nohy poštípané, ať se chvilku soustředím jinam.

"Tady sundáme kámen, tady škrábne do zubu, tady v něm taky hnípne..".. fuj.. já už hraji všemi barvami, nevím zda omdlím - či ne. 
Nedávo jsem opět změnila zubaře. (

 Ten poslední mě dostal větou - "Já vím, že jste objednána, ale já na vás nemám čas! - i když měli čas, vypít si kafčo..)

Dnes chodím na kliniku, která je tedy spíše pro německé turisty než pro Čechy, ale mají soucit s těmi, pro které je zubař bolestí nad bolest.

Nejmodernější přístroje, skvělý přístup - i když jakmile si sednu do křesla, opět nezvládám. V následujícím měsíci mě čeká záchrana polomrtvého zubu a vyndání všech osmiček..postupně, ale.. takže milé ženy-in, nevím zda přežiji, zda mé tělo samo nevzdá boj a dobrovolně se nesesune z křesla.. :o) ..každopádně nic nemůže být horší bolestí, než když náš známý u zubaře kousnul do vrtačky..

Hezký bezzubařský den.. Tee...

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Mám přesně to, co popisuješ, plus mrákoty, jen se vysloví slovo „zubař“. Naprosto přesně to znám, studený pot, tep 300, zimnice, pocit, že 1 minuta = 10 let. Před vstupem do ordinace si pokaždé říkám „Ještě máš čas zbaběle ustoupit“. A taky jsem to několikrát udělala. :-) Míša

Jinak dnes stále povídáme o bolesti

Jak snášíte bolest všeobecně?

Můžete o sobě říci, že jste hrdinka, nebo spíš opak?

Souhlasíte s tvrzením, že muži jsou padavky?

Jak vzpomínáte třeba na porod?

Pište, co vás k tomu napadne na redakce@zena-in.cz