Tee: Mé velké poprvé a národní barvy...

Tee: Mé velké poprvé a národní barvy...

Jsem jednou z mála, kterou vesnické či městské poutě míjely obloukem. Nikdy jsem neseděla na labutích, na řetízkáči..a nikterak jsem netrpěla touhou se podobných věcí účastnit.

Odpuzovali mě kamarádky, které mě lákali na atrakce spolu s tím, že "ti kolotočáři jsou fakt héézkýý". Já na pestrobarevných košilích, zlatých řetězech a žlutých prstech od cigaret nic héééézkééého neviděla.

Rádoby pouť mě zlákala až v mých 18 letech, kdy jsme se školou vyrazili do Prateru.

Byla jsem jak v jiném světě! Tolik světel a lidí, že jsme chtěla okamžitě pryč - byla jsem na tom stejně, jako když na králíka posvítíte baterkou.

Všichni pištěli hrůzou, ale i pod navládou adrenalinu. Dostali jsme volnost, profesorku jsme měli vyhledat až za několik hodin.

Tak jsme šli procházet kolem atrakcí dokud jsme se u jedné nezastavili.

Bylo to asi 10 křesel v řadě, které se z počátku z lehka klinbaly doleva a doprava, pak rychleji, rychleji - jako metronom na maximální úrovni.

Najednou se to zastavilo, sedačky se otočily vzhůru nohama a započalo se to opět maximálně kývat,ale i točit, vlnit..nedivím se, že na tom bylo nejméně lidí, jelikož to bylo děsivě děsné!

To nás však zmerčilo několik mladých Rakušanů,kteří se očividně do parku přišli opít. A prý, že nám zaplatí jízdu..zatla jsem zuby, dala odvahu na max a spolu s holkama kývla.

Jako jediná jsme si všimla, jak platící Rakušan slečně za okýnkem říká: Max schnell, ja?..a strčil jí 50euro.. to mě polilo horko..abych to zkrátila já si všimla jen hvězdiček kolem mé hlavy, temnoty a pak křiku mé spolutrpící kamarádky vedle mě..tak zeleně fialového člověka jsem jakživ neviděla..otočila jsem se i do leva a tam seděla jen povislá těla namachrovaných schnellrakušanů..jakmile jsme po !!!10!!!minutách slezli dolů, začal zvracecí kolotoč v rakouských barvách, doplněný českým proudem mojí kamarádky.

A já s pocitem hrdosti a vítězství už přemýšlela, co dalšího zkusíme... :o)

Přeji krásný den milá Ženo-in, čtenářka Tee...

^{Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.}

Za to bych Rakušana velice bolestivě kousla. :)Ale jsi „statečná dcera národa Jana Žižky“ :) M.

Máte rádi poutě a atrakce? Na čem nebezpečném, až adrenalinovém jste kdy byli?

Své příběhy a zážitky i sympatie k pouťovému veselí posílejte dnes na redakce@zena-in.cz.

Hrajeme jak jinak než o pouťové „štěstíčko“, tedy nevíte, co ve škatulce bude. :-))