Je to vždycky smutné období, když žena chce dítě a nemůže ho mít. Pak přicházejí na řadu různé otázky a možnosti, co dál. Některé ženy zůstanou bez dětí, jiné si dítě adoptují nebo vezmou do pěstounské péče. A právě takové šťastné chvíle s novým človíčkem v rodině teď prožívá čtenářka Zdenka ze severních Čech.

Zdenka nám nedávno v mailu napsala: „Teď nastává moje nová životní etapa. Jedu si do kojeneckého ústavu pro dvouletou holčičku :-). Nyní tedy zařizuji kompletní výbavu pro takové dítko. Na malou se moc těším.“ Neváhali jsme a poprosili Zdenku o rozhovor. Jaké to je, když do rodiny náhled přibude dvouleté dítě?

Jak se Vaše holčička jmenuje?

Jmenuje se Vanesska a v prosinci jí byly dva roky.

A jak se jí teď daří?

grlMyslím, že dobře, zvykla si docela rychle. Jezdila jsem za ní od prosince do kojeneckého ústavu, abychom se víc poznaly. Mezitím ale byla přes Vánoce tři týdny nemocná, měla antibiotika, to jsme se neviděly. Po třetí návštěvě jsem si ji 9. února přivezla domů.

To je docela rychlé, ne?

Ani ne, znám lidi, kteří si dítě odvezou hned po první návštěvě. Ale to bych nezvládla, potřebovala jsem ji vidět víckrát.

Je to asi velký rozdíl, když je doma dítě?

To teda je, mám doma ještě malého psa, tak jsem čekala, jak si na sebe zvyknou. Zatím to vypadá dobře. Snažím se s Vanesskou dodržovat režim, který měla v kojeňáku, takže vstáváme tak po půl osmé (což je skvělé, že není žádné ranní ptáče), malá spí i po obědě a večer chodí do postele tak kolem šesté, půl sedmé. Spí celou noc, nebudí se, ani moc nebrečí. Ale na to mě upozorňovali, že děti z ústavů moc nepláčou, protože na jejich pláč tam většinou stejně nikdo nereagoval.

A projevuje se ještě jinak, že je z kojeneckého ústavu?

Musí si pořád něco nosit, neustále má něco v ruce. I do postele si vždy bere jakoukoliv věc, třeba jde spát s plastovou lžičkou nebo kusem papíru. Jinak je ale veselá, směje se, je to velký rozdíl proti tomu, když jsem ji viděla poprvé, to byla skoro apatická. Zatím moc nemluví, ale snaží se něco opakovat, každému říká teta, i psovi...

Jste na ni sama. Byl to problém při podání žádosti? Čekala jste déle, nebo v tom nedělají rozdíly?

Myslím, že dělají. Já si žádost o pěstounskou péči podala před pěti lety, dva a půl roku trvalo, než ji schválili, a stejně dlouho jsem čekala na malou. Vloni o prázdninách už mi došla trpělivost, tak jsem si zašla na náš krajský úřad a ptala se, jak to vypadá. Byla tam nová paní, která ani nevěděla, že bych si vzala do péče i nemocné dítě. Byla to pro ni novinka! Teprve potom se to hnulo, do měsíce a půl mi napsali, že mají dítě a jestli chci, aby tam mou složku poslali.

Vy jste měla v požadavcích, že chcete i nemocné dítě?

Ano, byla jsem v požadavcích velmi tolerantní. Jsem vystudovaná zdravotní sestra a mám i vysokou školu zdravotně-sociální, takže vím, jak se o takové děti starat. Měla jsem jen podmínku, že chci bílé dítě. Původně jsem chtěla holčičku od 0 do 3 let, to jsem pak rozšířila až do pěti let.

Váš věk jim nevadil?

Můj věk ne, ani tolik to, že jsem sama, nejvíc ze všeho jim vadil můj zdravotní stav, mám invalidní důchod. Byla to velká překážka. Ale nakonec to dopadlo dobře...

O adopci jste neuvažovala?

Ne, vzhledem k tomu, že jsem sama, žádala jsem rovnou o pěstounskou péči. Při adopci dávají vždycky přednost manželským párům, to bych asi čekala ještě mnohem déle.

Co myslíte, že je na pěstounské péči nejhorší?

Já ještě úplně nevím... Ale asi to bude kontakt s tou biologickou rodinou. Vanesska má matku alkoholičku a tatínek jí zemřel, proto v devíti měsících skončila v kojeneckém ústavu. Ale od letošního roku musí každý pěstoun spolupracovat s nějakou organizací, takže ten náš kontakt bude aspoň kontrolovaný. A naštěstí není nijak nařízené, že se musí biologičtí rodiče s dětmi stýkat, záleží na rodičích, jak chtějí dítě vidět, a často se stává, že jejich zájem brzy opadne. Uvidíme, jak to bude dál.

Tak přeju hodně štěstí, ať se vám i holčičce daří!


Jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí?

Pěstounská péče je volnější než adopce. V případě pěstounství žije dítě se svými pěstouny, kteří o něj pečují jako o vlastní, ti se ale oficiálně nestávají jeho rodiči. Dítě nezíská jejich příjmení a v závažných případech se dá pěstounství i zrušit. Pěstounská péče oficiálně končí dovršením 18 let věku dítěte nebo 26 let, pokud studuje vysokou školu. Biologičtí rodiče dítěte rozhodují o závažných věcech dítěte (pokud jsou k nalezení) a pokud je to možné, mohou dítě občas i navštívit.

Obecně jdou do pěstounské péče většinou děti, které nemohou jít do adopce, například ty, které nejsou právně volné. Do pěstounské péče se dostávají většinou skupiny sourozenců, děti romské, děti s různými zdravotními nebo duševními problémy nebo děti starší.

Na toto téma v našem magazínu:

Reklama