Techniku dokážeme postrádat jen dočasně a je nám to docela příjemné, když se k ní zase můžeme vrátit. Přečtěte si, jak a kde dokáže bez techniky přežít naše čtenářka s nickem Dimsy, za jejíž příspěvek moc děkujeme

Narodila jsem se v době, kdy televize teprve začínala. Protože táta pracoval v Československé televizi, měli jsme přijímač s úhlopříčkou přibližně třicet centimetrů. Když vysílala, což bylo asi dvakrát týdně, scházeli se u nás všichni sousedi. Každý si přinesl židli a seděli jsme v pokoji jak v kině. A protože táta držel pohotovosti, měli jsme i telefon. Dodnes slyším užaslý hlas mé kamarádky:“Vy máte telefon!?“

Dokonce jsme vlastnili i auto - Spartaka. Stávalo samo v celé ulici. Dnes ho má synovec jako veterána.

Když jsem se vdala, měli jsme jen černobílou televizi. Telefon ani auto jsme neměli. Jedinou vymožeností v naší domácnosti byla automatická pračka.

Na prázdniny jsme jezdili k dědovi. Nesla jsem na zádech batoh, v každé ruce kufr a toho se na každé straně drželo dítko s batůžkem a nejstarší dcera šla přede mnou. Tak jsme mířili MHD na autobus na Florenc.

Na chalupě u kamaráda, kam jsme také jezdili, nebyla ani televize, ani telefon. Bývalo nás tam až osm dospělých a deset dětí. Ty celý den běhaly po okolních loukách a lesích. Vařili jsme na sporáku na dřevo, nádobí myli ve škopku, sebe v lavoru. Večer jsme hráli karty, nebo „Člověče nezlob se“. Když děti ulehly, dali jsme si víno a probrali život. Vodu jsme nosili ze studně a prali v neckách. Na výlety chodili po svých. Na nákupy jsme museli také pěšky tři kilometry do nejbližší vesnice. Vzali jsme vozík a šli. A vůbec nám to nepřišlo divné.

Dnes máme každý svůj telefon, svůj notebook, televizi přes půl stěny, pračku, myčku, mikrovlnku… Dokonce se mi splnil i můj velký sen mít své vlastní auto. Sice malé, ale moje! Už jsem si na tyhle všechny pomocníky zvykla a v běžném životě by mi asi scházely, ale pár dní se bez nich dokážu obejít. No, i když ne tak docela. To už asi ani moc dobře nejde.

O dovolené stále jezdíme na chalupu ke kamarádovi, nosíme vodu, dnes už ne ze studny, ale z vrtu. Jinak se tam nic nezměnilo. Pořád vaříme na kamnech, peru v neckách, myju se v lavoru… Na televizi nekoukám, i když tam je a počítač nepouštím. Na nákupy už jezdíme autem. Jo, a občas mi někdo zavolá. Vždycky mě ta technika dožene. I na samotě u lesa.

Dimsy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Myslím si, že je občas zdravé si od techniky odpočinout a užívat si jako v dobách našich předků. Ale ne každý to dokáže skousnout jako vy.

Co vy na to, milé ženy-in? Máte co říct k dnešnímu tématu? Že se bez techniky se neobejdete? Tak pište na rozšířené téma a svěřte se s něčím jiným, co vám nesmí přes práh?

Nebo je to NĚKDO, koho zrovna nemusíte?

pište na adresu: redakce@zena-in.cz

8.indicie:

Můj vzhled podléhá módním trendům jen minimálně

Odpověď:

[5] bobi2 [*]

mohu to použít i jinde než v koupelně? ANO

Reklama