I když se snažíme zařídit byt moderně, přesto máme pár věcí, které máme rádi a nikdy bychom je nevyhodili. To je případ čtenářky s nickem Monkee, za který děkujeme.

Pěkný den, připojuji se k debatě. Byt jsem si zařizovala moderně a dlouho takový i byl. Ale...

Čas od času bylo zapotřebí udělat pořádet na chalupě, tcháni ji zanášeli jako správní dědinčané vším možným: prázdné konzervy, víčka od piva, staré talíře, rozbité sklo a plastové věci, staré časopisy a knihy, na půdě starý nábytek, violoncello s poničeným krkem, sloupkové hodiny s rozštípnutým sloupkem... Všechno ještě "šlo spravit", i můj muž tehdy tvrdil, že to nechá spravit. Odpad a rozbité věci jsem bez milosti vyhazovala.

Pak jsem objevila zdravé použitelné skleničky na pití (hořčičáky i starodávnější), těch nikdy nebylo dost, když přišla návštěva. Vydrhla jsem je, vyvařila, vložila do skříňky kuchyňské linky. Nikdo se na nic neptal, všichni okamžitě začali používat.

Když jsem našla skleněnou formu na bábovku (viz přiložené foto), jen jsem se zeptala, jestli je o ni zájem - nebyl. Má ukousnutý lem. Odvezla jsem si ji, vydrhla a od té doby v ní dělám parádní bábovky s netypickým žebrovím. Jsem opatrná, abych se nepořezala. Slouží doteď.

babovka

Cibulákovou vázičku jsem taky našla v harampádí. Bylo mi jí líto (malá, ale milá), taky ještě čas od času poslouží, byť je naprasklá. A pravý cibulák se jen tak nedostává.

konvička

Porcelánovou konvičku jsem dostala od maminky, je po babičce - památeční. Víčko sice není původní, ale je podobné a příchozí si ani nevšimnou. Ta už je opravdu jen na parádu, na čaj mám jinou.

Snažím se neudělat si z bytu vetešnictví, ale těchhle pár kousků mě prostě těší u srdíčka.

Howgh.

Monkee

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A to je, oč tu dnes běží.

Reklama