Poklona! Musím konstatovat, že v redakci opět zvolili přímo ďábelské téma.
O božích mlýnech jsem se dovídala z ústního podání ve dvou hanáckých vesnicích a pak z četby starších spisovatelů. Byla jsem přesvědčená, že ve 20.století o nich nebude ani vidu, ani slechu :-). Zmýlila jsem se. To, co vám píši, má s nimi něco společného. Posuďte samy.

Na podzim roku 1985, kdy opatrovala moje maminka svoji maminku, se stala zvláštní a pro mne nepříjemná příhoda. Ještě podotknu, že babička už jen ležela, musela mít pleny, neudržela moč. Pro maminku to byla zabíračka a kdo opatroval nemohoucího člověka, dá mi za pravdu.

Manželovi rodiče v tu dobu navštívili maminku, která je pohostila, měla vždy něco dobrého. Když přijeli domů, tchyně se nechala slyšet:
„Věro, dnes jsem byla u tvojí matky. Vypadá to tam hrozně, a ten smrad! Nedoporučuji ti tam jezdit ani s vnučkou. Ještě přivezeš nějakého bacila žloutenky!"
Ale babičko, maminka domácnost udržuje v čistotě. Bacila si tak můžeš přinést z čekárny. Maminka pere denně pleny a než je opere, musí je někde mít. Lékařka, která dochází k nám domů, mi říkala, že v bytě na návštěvě mohu mít i 2,5leté dítě. Nic se neděje."
Tchyně po mně ale smýkala jazykem čím dál tím víc a její sprostota se zvyšovala. Když domluvila, řekla jsem jí, že únik moči nepřeju ani úhlavní nepřítelkyni.

Do druhého kola srážky s manželovými rodiči jsem se dostala, když jsme jeli na chatu. V plánu jsme měli skácet tři vzrostlé stromy. Vyjížděli jsme brzy. V autě jsem poprosila babičku, aby mi uvařila už naškrábané brambory. Povýšeně mi sdělila, že ona si vaří sama. Její odpovědi jsem už nevěnovala pozornost, a to byla obrovská chyba.
Děda, manžel a já jsme jen kmitali - skácet, osekat a odtahat klestí na hromadu dá práci. Pětiletá dcerka pomáhala v rámci svých možností, tchyně si zalezla do chaty a nebylo ji celou dobu vidět. Objevila se, až když volala k obědu dědu, mého manžela a dcerku. Mám dobrý sluch a všimla jsem si, že ve vyvolávání chybím. Copak ta opice zase vymyslela?
Pekelnost sama. Všichni čtyři už seděli za stolem a ládovali do sebe oběd. Moje milá tchyně uvařila pro čtyři osoby - já jsem byla páté kolo u vozu.

Babičko, uvařilas mi brambory? Kde jsou?"
Už jsem ti říkala, že si vařím sama a pro sebe!"
Adrenalin mi stříkal z uší, srdce mi bušilo. Za to, že jsem nedala průchod sprostotě, vděčím přítomnosti dcery. Ovládla jsem se, i když mi děda s ironií řekl, že mám z čeho trávit.
Dědo, přijde doba, kdy mi budeš závidět i chleba! A ty, babičko, mi jednou budeš děkovat, když ti uvařím, nakoupím a postarám se o tebe! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě!"
Dnes si připadám jako Sibyla.
Sedla jsem si venku na schody a čekala, až sní oběd. Pak jsem řekla manželovi, že mne a dcerku odveze dědovým autem domů. Na dřevě může dělat najezená babička. Já si uvařím doma a toto je pro mne poslední společná práce.

Děda zemřel minulý rok v létě. Před smrtí měl velké zdravotní problémy. Všechno jídlo vyzvracel. Nakonec si dal říci a sanitka ho odvezla do nemocnice. Tam ho lékaři dali dohromady, ale jeho srdíčko začínalo slábnout a on měl problémy s dýcháním. Dusil se a plíce se mu pomalu zavodňovaly. Loňské léto bylo pro kardiaky nemilosrdné.
A tchyně? Celou dobu, co je v důchodu, se šetří a odpočívá. Výsledek? Má zatuhlé klouby, povolené svaly, už třetím rokem únik moči, rozpad oční sítnice a dalších nemocí jako lučního kvítí.
Vařím jí sobotní, nedělní a pondělní obědy, peru, žehlím, zašívám. Úklid jsem přenechala jejímu synovi. Tenkrát na chatě se mne nezastal, ať má také odměnu". Smrt jí nepřeji, i když jednou přijde.

Pokud bych byla povýšena do šlechtického stavu za výdrž, mám představu o erbu. Ve zlatém poli bude dole velké hovno a nad ním rohatá včelička.
Vysvětlení: zlaté pole - mám zlatou povahu, starám se přes všechna ponížení od tchyně.
                  včelička - jsem pilná a pracovitá
                  rohatost znamená, že jsem blbá, že jsem dávno z baráku neutekla
                  a konečně hovno - to je to jediné, co mám :-)

Bohužel i mně melou přímo holandské mlýny. Krásné dny bez problémů a s krásou v duši.
Arjev


Uff. Jste světice. Bábu bych asi zabila na místě, pro dítě by to bylo poučné. Nebo bych odešla středem a v životě už s ní nepromluvila ani slovo. Díky za příspěvek!



Reklama