Společné bydlení s tchyní, ale ani s rodiči, si vůbec nedovede představit čtenářka Iva K. Bojí se, že by jí tchyně do všeho mluvila a to by mělo zhoubný vliv na jejich manželství...

Za to, že s manželem a dětmi žijí ve vlastním, je neskonale vděčná čtenářka Iva K. Zvlášť tchyni by v jedné domácnosti nezvládla...


Společné bydlení pod jednou střechou s tchýni i s rodiči bych snášela jen velice těžko. Jsem ráda, že jsem už v devatenácti odešla z domu a starala se o sebe sama. První jsem se stěhovala po pronájmech a po pár letech jsem zakotvila ve společném vlastním bytečku manžela. K rodičům i tchýni docházíme tak jednou týdně na návštěvu a to nám maximálně vyhovuje.

Tchýně mi po narození první dcery šla strašně na nervy s jejími „dobře“ míněnými radami, jak malou koupat, co jí oblíkat a čím ji krmit. Zatnula jsem zuby a a její návštěvu doslova přetrpěla. Přišla se s malou pomazlit, ale ta byla hladová a po kojení hned usínala. Tak si donesla židli do ložnice k mojí posteli a sledovala s napětím kojení. Když se malá přisála tak začala stresovat, že má ucpaný nosík prsem a nemůže dýchat. Prostě by mi mluvila do všeho a ze mě by dělala jen blázna. Mít ji doma stále, asi by moje manželství skončilo rozvodem. Protože za maminkou stál můj manžel a stále ji omlouval. Že to myslí dobře a že už jinačí nebude.

Já jsem byla vychovaná naprosto jinak než manžel. Moje maminka na mě už od dětství kladla určitou zodpovědnost. A když se mi nedařilo, tak ty následky jsem si odnesla zase jen já. Moje maminka pro mě byla rádcem i kamarádkou, ale rozhodně né opičí mámou. Klidně si odjela do práce a na mě bylo si uvařit a uklidit. Když bylo třeba i vyprat nebo upéct třeba bábovku. Né že by to maminka nedělala, jen mě nechala si v domácnosti taky hospodařit. Zato můj manžel měl domácí servis skoro do třiceti a doteď neumí ani zapnout pračku. U vaření skončil u míchaných vajec. Maminka ho prostě do domácnosti nezapojovala a vše pro své chlapečky dělala a dýchala by za ně. Prostě chodil do práce a jeho maminka se k němu stále chová jak k malému chalapečkovi. Tento pohled na své děti já dosud nepochopím.

Nedokážu si proto představit společné bydlení. Stále bych se totiž cítila jako malá holka. Tchýně by s radostí dělala všechno. Od vaření po úklid. Přerovnávala by mi věci ve skříni a neměla bych doma žádné soukromí. Kdybych sama něco uvařila, tak bych dostala jen strohou kritiku, jak by to uvařila ona a jak to vařila její maminka. Prostě psycho od rána do večera.

Tím jsem si uvědomila jaké mám štěstí, že žiji s manželem sama a o vše se musím postarat jen já sama. Někdy je toho na nás už hodně, ale ten pocit z dobře odvedené práce je super. O svou radost se můžu s tchýní sice podělit, ale znáte to. Ona by to udělala jinak.........

Iva K.

Pozn. red. : Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 21. 8. 2012: Vícegenerační bydlení

  • jacobsCo si myslíte o vícegeneračním bydlení?
  • Dovedete si představit, že byste tak žila?
  • Máte s vícegeneračním bydlení nějakou zkušenost?

Své příspěvky k tématu zasílejte nejpozději do 21. 8. 2012 a 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Pokud chcete mít šanci na získání pěkného dárku, ať je váš příspěvek dlouhý minimálně jako tento odstavec textu, lépe delší. Pro jednu z přispěvatelek tady mám tedy připravený dárek v podobě dvou chladících tašek na víno Jacob´s Creek.

Reklama