Dobrý den, zasílám svůj příběh. Zdeničkaa

Tchyně podruhé...

Bohužel po přečtení jednoho dnešního příspěvku jsem si uvědomila, že jsme měli podobný „plavecký vztah“ s bývalou tchyní – ehm. maminkou chcete-li. Zkrátka a dobře přítel s ní také nevycházel, nicméně byla a je to jeho matka. Bydleli pod jednou střechou a tam se – chtě nechtě – denně potkávali. Když jsem k nim začala chodit, připadala mi jako ta nejlepší ženská pod sluncem. O jak jsem se jen mýlila.

Nejdříve vše začínalo neustálýma hloupýma poznámkama na mou osobu. Já mám gelové nehty a chci s nimi krájet cibuli? No to ne proboha, to ona ji nakrájí sama. Darmo jsem se jí snažila vysvětlit, že mám své nehty křehké a velmi se lámou, takže tři roky mám na rukou gelovky, na které jsem si skutečně dostatečně zvykla. Nakonec mi nůž a cibuli do rukou přeci jen svěřila, ovšem po uřezání pěti plátků bylo zase vše špatně! To tak přeci nemohu krájet, doma mě neučili krájet cibuli nebo co? Ona to dělá TAKHLE! To už přítel nevydržel a vyčinil ji. Daný den semnou již nepromluvila. Díky bohu za to....

Když mě přítel pozval na večeři (jeho maminka zásadně nevařila), na oplátku jsem po nás alespoň umyla nádobí. Když to „tchyně“ uviděla, s úsměvem na rtech se otázala, zda nechci přijít i zítra, že by potřebovala umýt chodbu a wc. Ne nebyl to vtip. Takové věci myslela vážně. A když jsem k nim zase zamířila, musela jsem pro ni cestou nakoupit – cigára, víno a občas nějakou polívku v sáčku.

Neměli jsme bohužel finance na odstěhování, takže jsem při každé jeho návštěvě trpěla jako pes. Vše však vyvrcholilo naplánovaným výletem do jednoho lázeňského městečka. Chtěli jsme navštívit přítelova bratra a „maminka“ se nabídla, že pojede s námi a bude nás navigovat. Sice jsem byla vzteky bez sebe, ale sami bychom asi nedojeli. Bohužel mě v den před plánovaným odjezdem zasáhla docela velká rána a to smrt mého dědečka, kterého jsem velmi milovala. Psala jsem proto příteli (dobře uznávám, bylo půl jedné ráno), zda by alespoň nepřišel a nepodpořil mě v této situaci.

Přišel. Domů sice odcházel ve dvě ráno, nicméně jsem mu byla za jeho návštěvu velmi vděčná.Ráno mě však čekal nepříjemný hovor. „Maminka“ se zdekovala a jela do lázní autobusem! Prý se nenechá zabít, když zamnou přítel byl a přišel ve dvě ráno! Přece bude nevyspaný a ona s ním nepojede. Nezajímalo ji, že přítel hraje do dvou, do tří do rána každý den hry na PC nebo kouká na TV. Mohla jsem za to já! Bylo mi jasné, že mě nesnáší.

 V maximální možné míře mě z čistého srdce nenáviděla. Proto jsem jí napsala sms, která byla poslední: Pokaždé, když jsi potřebovala pomoct, podpořit, nakoupit, uklidit, půjčit peníze, obejmout – byla jsem tu pro tebe! Když jsem však potřebovala jednou objetí tvého syna, nedokázala jsi to překousnout. Svůj boj o něj jsem s tebou prohrála. Doufám, že máš to, co jsi chtěla...

To byl poslední kontakt s „tchyní“. Když jsme se s bývalým přítelem rozešli, poslední kapkou bylo zjištění, že kryla jeho nevěry. Tahal si do bytu mě a dalších několik desítek slečen. Co k tomu říct. Jsem já to ale pěkný potápěč...

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Zdeničkoo, blahopřeji k rozchodu a už předem lituju další snachy. Buď ráda, že jste nebyli manželé. Simona

Co nedokážete vyřešit vy, milé čtenářky? Nebo ještě jinak: V čem jste plavaly a nakonec našly záchranný kruh? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama