Zažila jsem obojí. První byla typická tchyně. Tenkrát byla snad stejně stará jako já dnes a svým způsobem ji chápu. Brala jsem jí jediného syna, a když jsme nějaký čas bydleli společně, bylo to utrpení. Asi pro nás pro obě. Jedna kuchyň, (ve které mi stále připomínala, jak to dělám blbě), jedna koupelna (z níž slyším polohlasné: Co tam tak dlouho dělá, plýtvá vodou! Jak to, že používá můj fén?) a třeba jedna televize (kdy ji vždycky zajímal jiný program).

Atmosféra mezi mnou a tchyní připomínala dusno před bouřkou.
Jednou jsem se jí ale dotkla tak silně, že její pichlavě vražedný pohled cítím po těle dodnes.
Bylo to při mé promoci, na kterou jsem pochopitelně pozvala rodiče, tchyni a jednu báječnou kultivovanou starší dámu, která mi tak trochu nahrazovala rodinné zázemí během studií. Měla jsem ji moc ráda, a když jsem ji představovala své mamince, bezděčně mi vylétlo z úst: „Mami, to je paní ta a ta a je to taková moje druhá maminka“. A v tu chvíli mě propálil ten strašlivě nenávistný pohled mé tchyně. Pak jsem se do toho nějak zamotala ve snaze napravit trapas, ale věřte mi, že bych se v tu chvíli nejraději propadla. Naštěstí to dlouho netrvalo. Nemyslím tím tu pernou chvíli, ale tu záležitost s tchyní a celé moje manželství.

Druhá současná „tchyně“ je báječná ženská a slovo tchyně mi v jejím případě připadá naprosto nepatřičné oslovení. Nenazvala bych ji ani maminkou, je to prostě Svata, moje kamarádka.
Vím, že kdykoliv mi bude ouvej, můžu za ní přijít. Můžu se s ní bavit o čemkoliv a na rozdíl od vlastní matky třeba i o sexu a vůbec mi to nepřijde nepatřičné. Je přirozeně inteligentní, má obrovský přehled a všechno ji zajímá. Je nesmírně energická, ráda se směje a vždycky mě tak nějak pozitivně nadopuje, že od ní odcházím osvěžena jako z nervového sanatoria.

Už se mockrát stalo, že mě bránila i proti vlastnímu synovi, a to bývá pro tchyně asi nejtvrdší zkouška.
Říká se - a většinou je to pravda, že snachy a tchyně k sobě hledají dlouho cestu, že stačí jediné slovíčko, které dokáže křehkou nit jejich vztahu přetrhnout. Ne tak v našem případě, my jsme si padly do oka hned napoprvé a doufám, že nám to dlouho vydrží.

A co vy milé ženy-in?

Jakou máte tchyni?
Nazýváte ji maminkou, tykáte si, oslovujete ji jménem?
Měly jste spolu nějaký konflikt?
Vyřešily jste ho? Která z vás ustoupila?
Jak vychází vaše tchyně s vaší matkou?
Stýkají se? Rozumí si? Nebo se od svatby neviděly?
A jak se snáší váš manžel se svou tchyní?
Jste už sama v roli tchyně?
Myslíte si, že jste jako tchyně dobrá?

Napište nám o svých zkušenostech dobrých i špatných!
Nebojte se poslat i nějaký vtip, my jí to neřekneme.:)

Reklama