Nedá mi to a musím taky něco přidat.

Když umřel manželův dědeček, zažila jsem, a nejen já, velké překvápko. Na pohřeb se sjela celá rodina a tchýně - dcera manželova dědečka - naříkala a plakala až to srdce rvalo. Celý obřad. Přitom otce neviděla 5 let, ona je madam s velkým domem, on byl chudák a mohl by něco chtít, kdyby za ním jela. Její slova.

Když žila ještě její matka, tak za nimi jezdila pravidelně a pravidelně si vozila peníze na dostavění toho velkého domu. Takže po pohřbu, když se rodina sešla na kávu u dědečka v bytě, tchýně všechny postavila do latě a začala a samozřejmě bez jediné slzičky. Ona má ještě 2 sestry a bratra, 1 sestra je postižená a o tu se staral dědeček a ona se zase starala o něj, bydleli spolu. A milá tchýně začala na tu svou postiženou sestru zhurta: kde má taťka knížky, kde peníze, kde cennosti po babičce, kolik máš ty důchod a kdo ho za dědu bude pro tebe přebírat, když on byl opatrovník ...to ti musí stačit, ty nemáš přehled o penězích... ostatní sourozenci koukali, my také, tchán se ji snažil brzdit.... no udělala melu, pobrala co mohla a od té doby příbuzné nezná. Je to už 11 let a mám to stále před očima. Když před 2 roky zemřel tchán, tak raději ani jeho rodinu nepozvala na pohřeb, ani matku a otce tchána  a ani jim parte neposlala, protože jich je moc a mohli by po ní něco chtít a zalíbilo by se jim u ní doma... to vše jsme si vyslechli. Teď zůstala sama v třígeneračním domě a všude rozhlašuje, jak je šťastná, že má vše pro sebe. Vaše věrná čtenářka MyBlueEyes :-)

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Mé Modré Oči, představte si, že jednou budete dědit po tchyni vy, respektive váš manžel. To bude satisfakce. Simona

Znáte podobné výstupy na vlastní kůži i vy, milé čtenářky? Jaké máte zážitky s dělením pozůstalosti? Těším se na vaše příběhy na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama