tchyne

Vtipy o prudérních tchyních známe asi všichni. Některé z nás narazily na tchyni pohodovou. Jiné bohužel to štěstí neměly. To je přesně případ Katky. Když mi vyprávěla svůj příběh, žasla jsem nad tím, jaké matky mužů, leč už dávno dospělých, mohou být. A pořád jsem si opakovala, že je snad lepší se nikdy nevdávat.

„Moje tchyně byla přesně ten typ matky, která má pocit, že vztahem, nebo nedej bože svatbou, mu nějaká úplně cizí ženská ukradla syna. I když zezačátku to nedávala moc znát. Spíš se na mě i děti z prvního manželství dívala s odstupem. Později se očividně rozhodla, že mi ze života udělá peklo.“

Katka s Romanem žila už pár měsíců. Starala se o dům, začala zvelebovat zahrádku, která byla do té doby plná jen plevele a bodláků. Chtěli ještě jedno dítě. Společné. Otěhotnět se jí podařilo záhy. Brzy na to přišla i svatba.  Přijela i novopečená tchyně a zůstala ještě pár dní.

„Byla tam týden, a to jsem od ní dostala první pořádnou spršku. Nejdřív mi vynadala, že jsem ze zahrádky údajně vyplela nějaké modré kytky, o jejichž existenci pochyboval i manžel, pak jsem prý zase vyházela nějaké hrnce. A nakonec jsem já příčinou toho, že se předělává dům, který byl předtím tak pěkně zařízený. A mimochodem jsem se dozvěděla, že moje děti by mohly mít lepší vychování.

Normálně bych si asi myslela svoje a neřešila to. Ale moje těhotenské hormony zapracovaly a manžel mě po návratu z práce našel plačící zhroucenou v ložnici.“ I Roman viděl vinu v Katčiných hormonech, a tak situaci nepřikládal velkou váhu. Jen svou matku upozornil, že je Katka teď citlivá a že by na ni měla být milá.

Jenže nebyla. Když Roman přišel o práci, byla to Katčina vina. Když se ocitli ve finanční tísni, byla to taky její vina. Přitáhla si do domu dvě děti, třetí si pořídila a sama přispívá do rozpočtu jenom svou chabou mateřskou. Když Roman propadl alkoholu, tak proto, že ho k tomu donutila jeho nová rodina.

„Tehdy mi doslova řekla, že je s námi nešťastný a že jí tvrdil, že nikoho z nás stejně nemá rád. A že je se mnou jenom z lítosti, že bych jinak neměla kam jít. On to popřel. Ale ani na chvíli si nemyslel, že si to všechno vymyslela jeho matka. Za lhářku jsem byla já. Říkal, že tohle by jeho maminka nikdy neudělala, že ji přece zná. Je to dobrota sama.

Ostatní výpady své tchyně proti mně jsem s ním už neřešila. Bohužel se ale stupňovaly. Vyvrcholilo to tím, že mi poslala pětistránkový nenávistný dopis s výrazy, za které by se i dlaždič červenal. Což by mi asi vadilo míň, kdyby těmito výrazy titulovala jen mě. Ale že si vzala do úst i moje děti, to se mě hluboce dotklo. Důsledně mě žádala, abych Romana opustila, že mu ničím s těmi svými haranty život. Byla jsem vzteky bez sebe.“

Katčinými emocemi dopis od tchyně pořádně zacloumal. Bohužel udělala tu chybu, že dopis ve vzteku spálila. Až pak o něm řekla svému muži. Byl pořád na vážkách a nevěřil, že by jeho matka byla něco podobného schopná. Nicméně viděl, v jakém stavu se Katka nachází, a proto uvěřil alespoň tomu, že si v dopise přečetla to, co se jí nelíbilo.

Půl roku poté podala Katka žádost o rozvod, ne kvůli útokům tchyně, ale hlavně kvůli Romanově zálibě v alkoholu. Odstěhovala se během několika týdnů, přišel jí další dopis, byl ještě ostřejší. Adresu tchyně zjistila od Romana. Tentokrát si ho Katka nechala a Romanovi ho přivezla. Sice s křížkem po funuse, ale konečně jí dal za pravdu. „Už mi to bylo víceméně jedno, už jsme byli skoro rozvedení. Ale cítila jsem takové zadostiučinění. Vzala jsem svou tchyni jako jednu hnusnou kapitolu v mém životě, která právě skončila. Jenže jsem se spletla.“

 Katce totiž přišlo ještě několik dalších dopisů. A pořád byla ta špatná. Teď pro změnu proto, že opustila jejího syna. „Doslova napsala, že jsem ho vysála ze všech peněz, které teď mám určitě někde ulité, odstěhovala se a teď se mu z dálky za zády vysmíváme. To byl poslední dopis, dopis, který jsem o ní dostala. Už je to rok a doufám, že už žádný další nepřijde,“ uzavírá Katka.

lupa

Reklama