Reklama

Moje babička patřila k tomu, co moje máma nazývala rudá šlechta. (Když se tohle spojení používá, je nutno tvářit se, jako když si odplivujete do obličeje příslušníka této společenské skupiny, jasný?) Kromě ideové pevnosti byla babička taky osoba všestranně protivná, a když o tom tak přemýšlím, moje genetické zatížení musí být dost děsuplné, protože osob charakteru přinejmenším problematického mám v příbuzenstvu několik... na druhé straně to vyvažují osoby extrémně pozitivní.
Ale k věci, i můj vlastní otec radši utekl v sedmnácti na koleje, aby nemusel být doma častěji a déle, než bylo nutné k nabalení pár sklenic škvarků a jiné základní výživy.

Babička plánovala, že Jájínek (babička dávala svoji lásku k bližním najevo velmi okázale. Mně říkala bubloušku šladkej. Když šišlala na mého dvoumetrového otce a ještě na veřejnosti... no, představte si to sami) si vezme dceru předsedy okresního soudu, který byl taky z rudé šlechty: V tomto případě následuje nejméně trojí odplivnutí, protože absolvoval nějaký tříměsíční rychlokurs pro právníky, ani ne tu večerní školu nebo tak něco. Ale prostě to byla dobrá rodina, že. Otcův bratr někdy tehdy randil s jakousi slečnou ředitelovou, která nosila západní hadříky a byla blonďatá (babička měla nějaké matné přesvědčení o tom správném arijském typu nebo co ksakru) a můj otec si nabalil moji matku, kterou potkal na volejbalovém turnaji, matematické olympiádě nebo něčem takovém.
Máma nebyla z žádné šlechty a z domova na vysokou utekla proto, že si měla vzít Toníka Vomáčkovýho, protože jejich zahrada sousedí s naší zahradou, a jít dělat do fabriky, protože slušná holka dělá u pásu, zatímco vysoká škola je pro ty dekadentní fuchtle (kdyby ovšem mí prarodiče č. 2 věděli, co je to dekadentní...) Máma nadto byla po svém dědovi, vysoká, hubená a taky černovlasá a tmavooká. Takže strašlivá mesaliance a ještě k tomu nějak rasově pochybená nebo co...

Nevím, zda se ta korespondence dochovala, já to znám jenom z vyprávění, ale babička psala otci, jak všechny holky, co bydlí na kolejích, jsou kurvy, že ať si s tou špinavou cikánkou dělá, co chce, ale že si stejně vezme Lidušku Předsedovou, to je hodné děvče a navíc ze správné rodiny... a tak podobně. Babička mámu prostě okázale a veřejně nesnášela a pomlouvala na každém rohu, což jí ovšem nebránilo v tom, že na svatbu mých rodičů přitáhla bandu svých přátel, aby se zadarmo ožrali, což tito radostně učinili... A tak podobně.

Babička byla, hm...  velmi zvláštní osobnost. To bylo pořád Bětulinko sem, Jájínku tam, kdyby se těm mojím díťátkům šladkejm něco stalo, tak já skočím z okna, to bych nepřežila, ale přitom nepromeškala jedinou příležitost, jak moje rodiče urazit, nejlépe veřejně.
Jednou jsme jí šli, jako každým rokem, přát k narozeninám. V civilizaci se to tak dělá, přinesou se dárky a kytka a takové ty věci. Babička už měla doma nějaké známé a příbuzné, když jsme přišli, a strašlivě se rozplakala, že si už myslela, že nepřijdeme a že z toho byla taková smutná. Otec pravil, že jí volal, že dnes v pět přijdeme, a kromě toho, jestli si toho nevšimla, tak jí vždycky chodíme přát k narozeninám. Babička stále naříkala, že jo, že volal, ale ona si stejně myslela, že nepřijdem a že jí to bylo tak líto, že ji nemáme rádi a kdesi cosi, pročež to otec psychicky nevydržel, hodil kytku na stůl a odešel s prásknutím dveří, že takhle se urážet nenechá.

Jindy babička začala s tím, že její maminka měla takovej krásnej křížek na krk, a jestli jsem si ho nevzala. Ne, nevzala, ani nevím, že něco takového měla. No né, Bětulinko moje, však si ho užij, já ho nepotřebuju, já jenom, že to dovezl strýc Franta odkudsi a on ten křížek byl moc pěknej. Ale já ani nevím, že babička měla nějaký křížek, a pokud jo, tak jsem ho nikdy neviděla. Ne, to nevadí, že sis ho vzala, to já jenom, že abych věděla, že ho třeba někdo neukradl. Opět to skončilo tak, že můj cholerický otec povstal, zařval na svou matku, jesli tím jako chce říct, že jeho žena je zlodějka nebo co, a že tohle nebude poslouchat...
Máma byla vždycky úzkostlivě zdvořilá a dodnes trochu naivně doufá, že když ona se chová slušně a korektně, těm neslušným a nekorektním dojde, že dělají chybu - bohužel to tak nefunguje a na babičku to fungovalo ze všech nejmíň. Ta se prostě rozhodla, že moje máma není dobrá ani na hnůj, a podle toho se chovala. Není divu, když babičce její odporná snacha dělala takové zákeřné věci, že po ní chtěla, aby se na svatby a podobné události pěkně oblékala a za tímto účelem jí několikrát dala ušít šaty, když odporná snacha platila chudince babičce lázně a i jinak se na ní dopouštěla nejhrubšího násilí.

Ach jo.
Vaše čtenářka Gentiana
Milá Gentiano,
vaše povzdechnutí naprosto chápu, ale soudím, že jste si zachovala chladnou hlavu a smysl pro humor.