Milé ženy-in,
když se řekne dopis, okamžitě se mi vybaví negativní vzpomínky, bohužel ještě nedávno minulé.
Ale po pořádku.
Po svatbě jsem se přestěhovala do rodinného domku k mému muži. Je to dvoubytovka, já s manželem jsem se nastěhovala do přízemí, jeho rodiče bydlí v prvním patře. Vchod jsme měli ještě tenkrát společný. V čem byl problém?
Tchyně.
Matka mého muže je trošku jednodušší, zato však od jakživa hlavní a jediná organizátorka veškerého dění v manželově rodině. Vždy musela o všem vědět, všechno musela okomentovat, o všem musela být informována. Jakákoliv taktnost a potřeba soukromí druhých jí byla odjakživa na hony vzdálená.
Nikdy neměla potřebu se tím zabývat, protože v rodině, jaké vyrůstala, se nikdy problém, jako je soukromí a respekt k druhému, neřešil. Někdy mi to až hraničilo s drzostí, když k nám do bytu bez klepání vtrhla v 7 hodin ráno, ať už vstáváme, že si potřebuje nakoupit a nemá ji tam kdo odvést.
Běžně k nám chodila a kontrolovala, co jsme si koupili, kde jsme byli, a cítila se hluboce uražená, když jsme ji náhodou okamžitě neinformovali o novinkách. Podotýkám, vdávala jsem hodně mladá a z domova jsem měla vštípený respekt ke starším lidem, a zejména k rodině.
Manželovi jsem říkala, že se mi to nelíbí, ale stejně jako já i on byl hodně mladý, nevyzrálý, a navíc maminčin mazánek. Navíc nám tchyně hlídala malou dceru, protože já jsem půl roku po porodu začala dálkově studovat a její pomoc jsem potřebovala. A tak jsem jen polykala svoji zlobu, když nám neustále organizovala život, protože na druhou stranu jsem věděla, že kdyby jsem jí něco řekla, strašně by se urazila a manžel se svým náročným zaměstnáním by péči o dceru nezvládl.
Ale všeho do času.
V té době ještě nebyly mobily a veškerá korespondence se odehrávala opravdu písemně a dopisy pro mě byly jedinou formou, jak zůstat v kontaktu s kamarády a kolegy ze školy, posílali jsme si materiály ke zkouškám a pod.
První otevřený dopis na mém stole v kuchyni jsem považovala za nedorozumění. U pátého už jsem to nevydržela. Vletěla jsem tchyni do kuchyně a poprvé po těch letech, kdy jsem to v sobě tutlala a tlumila narůstající zlobu, jsem jí opravdu od plic řekla, co si o tom myslím.
Nepochopila.
Abych to zkrátila.
Od té doby uběhlo 15 let a ledacos se změnilo. Tchyně ne.
Už jsme s ní od té doby mluvili s manželem stokrát a pokaždé, kdy nám přijde nějaký dopis, tak ji vidím, jak jde od schránky, dopis prohlíží, obrací, dívá se proti světlu a nakonec mi ho se slovy: "Kdo ti zase píše?" předá.
Když nám dole zazvoní telefon, má zrovna náhodou cestu kolem a pořebuje mi něco říci a stojí nade mnou, dokud nedomluvím. A perlička na konec. Dostala jsem balíček s dárkem od Žena-in za příspěvek. Když mě uslyšela přijít, málem si zlomila nohy na schodech, jak pospíchala, aby se mě zeptala, co mi to přišlo. Vždyt ona to přece přebírala, tak musí vědět, co tam je....,o))))
Nezmění se. Nikdo ji k tomu, aby respektovala soukromí druhých, nikdy nevedl a ona si to ve svém mozku prostě nedokáže dát dohromady. Díkybohu za mobily a maily, že se dá spoustu věcí řešit už opravdu soukromě.
A díkybohu, že mému manželovi stačilo říct jednou někdy na začátku, že respektování soukromí druhých je jedním ze základních předpokladů fungujícího manželství. Vím, že by mi nikdy žádný dopis ani zprávu v mobilu neotevřel. No a s tchyní to prostě budeme muset vydržet. Když nad tím tak přemýšlím, je mi jí líto. Hrabe se v cizích životech a problémech, a ten svůj život si dočista zapomněla prožít.
Stalo se vám někdy něco podobného? A jak jste to řešili a řešíte?
Hezký den přeje Maši.
Milá Maši,
asi bych to nevydržela a hledala co nejdříve nové bydlení. Zdá se totiž, že Vaše tchyně už se opravdu nezmění. Ale je možné, že některá žena-in něco podobného již zažila a možná i vyřešila. Třeba poradí i Vám.
Soutěž
Odkaz na soutěžní obrázek:
http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=17676&id=5
Pravidla k dnešní soutěži najdete ZDE
Nový komentář
Komentáře
hezky clanek
Existujou mámy, které nemají hlídací babičky, a taky to nějak zvládají. Tak proč by to zrovna tady nešlo? Já bych nikomu takovéhle chování nestrpěla ani minutu, i kdybych si měla na hlídání někoho zjednat...
Proč by to tchýně nedělala, když si to necháš líbit?
" No a s tchyní to prostě budeme muset vydržet.." ??? Cože ??? Vy jste z nějakého záhadného důvodu odsouzeni s ní žít? Každá situace se dá řešit
a nechat si od cizí ženské takhle zasahovat do soukromí, to nepochopím. 15 let 
Ťapina: To jsem taky chtěla napsat
Nyotaimori: Přežila, no jo, ale podívej se, co z tebe vyrostlo
Jo a to, co popisuje Maši měla moje máma s babičkou, její tchyní. Taky jí všechno kontrolovala, chodila k ní kdykoliv do bytu a tam se usadila. Dokonce to dělala prý tajně, když byl děda v práci, protože ten si to nepřál, chtěl aby mladí měli soukromí. Máma ale s tím nic nedělala, ani to dědovi neřekla, protože babička mě vychovávala prakticky od narození a kdyby se něco šustlo, měla by s hlídáním utrum
. Až když se naši odstěhovali do paneláku, všechno se provalilo a vztahy se dostaly na bod mrazu.
Manx: To moje tchyně si po pěti letech naší bezdětnosti už myslela, že žádný děti nikdy nebudou. Tak si občas posteskla, že když tedy nemáme ty děti, musí veškerý majetek dostat dcera, protože pro nás to nemá cenu. Když jsme jí pak oznámili, že jsem těhotná, řekla jenom, že to to trvalo. Já jsem jí to ani oznamovat nechtěla, nebylo to na mě ještě vidět a v přístím půlroce jsem tam návštěvu neplánovala. To by byl pro babu šok, kdybychom jí to oznámili až po porodu
JanaVi: Nojo, to je taky fakt
Maši: Ty jsi dobrá, tchýni tady pomlouváš, ale na hlídání dětí je ti dobrá. Tak se odstěhuj a budeš mít klid, ale asi si budeš muset platit cizí paní na hlídání.
Že se ještě k tomu vracím, nedávno po letech mi tchyně řekla, že ji tehdy hrozně žralo, že tři roky po svatbě ještě nemáme děti a že na to všichni poukazovali, že když viděla, jak mi lezou na nervy děti švagrové, tak že se mnou není něco v pořádku. A taky že jí připadalo, že jsem studenej čumák a nedaří se mi zapojit do rodiny. Že by jí připadalo divný, kdybych tam dřepěla já a obskakovala mě ženská od dětí, to jako se mnou stejně stará švagrová. Manžel do toho odmítal zasahovat. Dneska je mám všechny u
ele, ale tehdy mě to dost štvalo.
Manx 68: Tak na zahradě jsem jednou trucovala taky, těsně předtím, než jsem se rozhodla tam přestat jezdit. Bylo mi pak řečeno, že co se divím, že když jsem tam jediná bez dětí, tak by mě to mělo napadnout rovnou je obskakovat. Kromě toho ty švagrový nesnesitelný děti byly taky zčásti důvodem, proč jsem se rozhodla tam nejezdit. Kdybych je měla často na očích, dodnes bych měla odpor ke všem dětem široko daleko.
Nyotaimori: manžel se synem hrozně rádi kutí s mým otcem na zahradě.Já s dcerou to v kuchyni přetrpíme,je to max.2x do roka.Mamka nevidí,že jednu dceru má sobeckou,protože ta je chudinka unavená z práce a já se nechci hádat.Ten den se to dá přežít a já aspoň odjíždím s pocitem,že jsem mamce pomohla.Na ostatní návštěvy jezdíme tak,aby tam pražáci nebyli.
Manx: "beze slov jsem se odebrala na zahradu" - co kdyby zrovna pršelo ?
Jinak naprosto chápu 
Nyotaimori: Pořád říkám, že než se s někým dám do páru, chci vidět úmrtní listy všech blízkých příbuzných
Nyotaimori 60 : Nechala jsem si to líbit chvilku, než jsem se zorientovala. Pak jsem tam prostě přestala jezdit. Co tam. Abych se tam s nima hádala, to považuju za ztracený čas. AŤ si trhnou nohou.
Tohle bych netrpěla ani od vlastní matky, natožpak od cizí ženské.
Nyotaimori: Dceru hlídá , když přijde ze školy.Jsme s manželem dlouho v práci, tak jí dá najíst a dohlídne, at nic nevyvádí a tak.A s bydlením to není tak jednoduché.Celý barák jsme spravili a investovali do něj spoustu peněz.Tak to holt budeme muset vydržet a snažit se to ignorovat.
Omluva-já i moje SESTRA
Pettys: já i moje dcera máme po 2 dětech,přibližně ve stejném věku a to,co popisuješ,dělám už asi 18 let.Pražáci se jedou rekreovat na čerstvý vzduch a Moraváci makají jak barevní.Naštěstí jsme se s tím smířili,jsme rádi,že našim pomůžeme a příbuzné bereme jako nutné zlo.Spíš mi vadí,že mamka je omlouvá,že jsou hrozně unavení z práce.Ale to je tím,že já si na rozdíl od sestry nestěžuji.
Lowel 25: Přesně tohle jsem měla s mojí tchyní taky - jezdili jsme tam přes 100 km jedině makat, dělali tam ze mě služku, protože jsme byli dlouho bezdětní a podle jejich názoru zbyteční na světě. O víkendu se k nim taky navalila dcera s příšerně hyperaktivními dětmi a já jsem je měla obsluhovat, protože jsem podle nich byla méněcenná. Seděli kolem stolu, nezvedli
el a jenom buzerovali. Dávali mi to pocítit pořád. My jsme děti ještě tehdy nechtěli, kdybychom je nemohli mít, nevím jak bych se cítila. Tak jsem tam přestala jezdit. Dneska vidí vnučku tak třikrát do roka.