O tchyních se tu již psalo mockrát. Nic není jen černé, nebo jen bílé. Některé příspěvky byly potěšující, jiné lehce hrůzostrašné. Dnešní příběh vypráví o tom, jak kolikrát stačí na první pohled bezvýznamná až pro některé úsměvná maličkost, a naruší se celý chod mladé rodiny…

Paní Kamila (28 let) měla štěstí. Našla si skvělého manžela a získala příjemnou tchyni, která ji má ráda. Pomůže, poradí, když je o to žádána, a nekritizuje, ani neškodí. Ráda pohlídá vnoučata a čas od času uvaří mladým, když vidí, že snacha nestíhá.

  • Zkrátka poklad!

Přesto je Kamila poslední týdny na tom psychicky velmi špatně a uvažuje o návštěvě lékaře, aby jí předepsal něco na uklidnění. Bojí se totiž téměř vkročit do kuchyně, která je společným územím a kde obvykle tchyně vysedává u své oblíbené kávy a novin a časopisů.

  • A čeká, až mi zase bude moci vylíčit všechny hrůzy světa“, konstatuje odevzdaně Kamila.

Už když otvírám dveře, cítím tlak v žaludku,“ pokračuje ve svém vyprávění mladá maminka, která musí denně čelit návalu negativních informací, kterými ji její tchyně zásobuje. Ne, nechce ji ničit, jen potřebuje s někým sdílet zprávy, které čte v novinách, poslouchá v rádiu nebo sleduje v televizi.

To je totiž její celodenní „pracovní“ poslání – být informována a šířit informace dál. Ještě donedávna se chodila o všechny tyhle zajímavosti dělit se svými vrstevnicemi, ale poslední rok je špatná na nohy a navíc získala věrného posluchače přímo ve svém domě. Proč by tedy někam chodila?

  • Kdo umřel, koho kde zabili, přepadli, kde hrozí válka, hlad, co kdo ukradl, kdo lhal a co si naše generace počne,“ to je gejzír slov, který se na Kamilu valí v dlouhém monologu prakticky bez jediné pauzy.

Do tváře si násilím tlačím úsměv a snažím se ji přesvědčit, že to nebude tak zlé a že si má raději pustit nějaký veselý film, nebo se jít projít na zahrádku,“ popisuje své útrapy mladá žena, jež ve svém jednání ovšem není úspěšná, a tak se snaží aspoň neslyšet.

  • Kamilu mrzí, že její tchyně vidí vše tak černě a samozřejmě se jí několikrát snažila promluvit do duše, vysvětlit, že podobné zprávy nemá poslouchat a poprosit ji, aby jí je aspoň pak už nevykládala, ale zřejmě ne dost důrazně.

Vím, že se hrozně trápí, protože vše opravdu prožívá,“ vysvětluje a dodává, že neví, jak pomoci jí, ani sobě.

V noci špatně spím, pronásledují mě lidé, které vlastně ani neznám, ale slyšela jsem o nich jen to nejhorší,“ snaží se své trápení vtipem a úsměvem zlehčit Kamila.

  • Bohužel negativní zprávy neproudí prý jen zvenku. Stačí, aby se Kamila zmínila, že hůř spala nebo ji bolí hlava, a tchyně už vytahuje z rukávu diagnózy a ty nejhorší prognózy, které ji mohou potkat.

Už jí vlastně ani nic neříkám. Dokonce jsem ji zatajila, když jsem nedávno lehce naťukla auto, protože by mi snad už nikdy nedovolila sednout za volant,“ vysvětluje svou situaci empatická snacha, která nechce maminku svého muže ranit, ani zbytečně stresovat. Navíc ví, jaké kolo šílených představ a dalších negativních fantazií by to mohlo spustit.  

Kdo to nezažil, nepochopí,“ uzavírá své životní břímě, které se zdá na první pohled poměrně lehké, Kamila.  

Přečtěte si také:

Reklama