Každý z nás v sobě nosí místa, která mu přirostla k srdci. Rádi se na ně vracíme a znovu a znovu si připomínáme chvíle, které jsme zde prožili.

 

Známe to určitě všichni – ten pocit absolutní odevzdanosti a tichého jihnutí, kdy si naplno uvědomujeme, kam patříme…

 

K mým oblíbeným místům patřily i Vysoké Tatry. Už jako malé holce mi učarovaly a strašně ráda jsem se tam vracela, dýchala zdejší vzduch a do úmoru chodila a chodila….

Tatry byly prostě nepřekonatelné. Impozantní hory se zasněženými vrcholky, husté lesy, tajemná plesa.

 

A dnes je všechno jinak. Určitě nejsem sama, kdo s velkou bolestí sledoval televizní zprávy, které přinášely zpravodajství o ničivém orkánu, který tyto nádherné velehory doslova zdevastoval. Z překrásné oblasti, pýchy Slovenska, zůstala měsíční krajina.

 

Určitě nejsem sama, kterého tato tragédie zasáhla naplno a velmi, velmi citlivě. Posledních několik let jsem se chystala Tatry opět navštívit, ale pořád jsem to odkládala. A nyní je mi smutno, už nikdy je neuvidím tak, jak si je pamatuji.

 

Bude trvat několik desítek let, než se tyto hory vzpamatují a znovu se ukáží ve své nádheře. Ani si nedovedu představit, kolik práce a potu to bude stát.

Hluboce cítím s lidmi na Slovensku – pro ně to musí být rána skutečně obrovská. A moc jim držím palce, aby se jim podařilo se s touto národní tragédií vypořádat.

 

Město Vysoké Tatry zřítilo konto, na které je možné posílat finanční prostředky na obnovu Tater (číslo konta v bance Dexia je 1670490007/5600).

 

Reklama