„Tak mám dceru,“ povídá mi hrdě minulý týden kamarád Pavel. „To je bezvadný. Byl jsi dokonce přímým účastníkem celého představení, tak povídej. Tvoje první dojmy?“ Byla jsem zvědavá.

„Já Ti nevim,“ odpověděl zklamaně, „odnesli mě už v prvním dějství..."

Vzpomněla jsem si, jak si kamarádka hrozně moc přála, aby u toho byl. Celé těhotenství se na to těšila. A teď jí tam sebou seknul hnedka zkraje. A to prosím chodili společně na přípravu k porodu…

 

Řekla bych, že není od věci, když má tatínek možnost na vlastní oči spatřit, co takový porod miminka vlastně obnáší a jak je těžké přivést na svět dítě. Muži mívají často tendenci tento akt poněkud podceňovat a myslet si, že je to nějaká legrace.

Na druhou stranu si celkem umím představit, jak asi musí být nadšený personál na porodním sále, když musí vedle starostí o budoucí maminku a miminko ještě přeskakovat ledabyle pohozené tělo nastávajícího otce.

 

Můj manžel například u porodu mé dcery přítomen byl. Průběh porodu nebyl zrovna hladký a manžel, marně se snažící zachovat klid, zalitý potem, žmoulal moji ruku a neustále na mě huhňal „dýchej, dýchej“. Ujistila jsem ho, že opravdu dýchám, neb hodlám přežít, a ať mi přestane lisovat zápěstí.

Za chvilku doporučovala porodní asistentka jemu, aby dýchal méně, protože se hyperventiloval a barvou obličeje začínal splývat s okolím.

Prostě zsinalý partner u lůžka, kterého ve finále uklidňuje rodička, jí tam bude coby podpora platný jako kravata v poušti.

 

Každý muž by měl zkrátka vědět, na co má, a každá žena by měla mít základní dávku soudnosti.

Nabízím malou anketu a názor lékaře.

 

Byl jste u porodu svého dítěte ? Chtěl byste u toho být?

Pavel, 35let: Ano, byl jsem. Hodně jsem chtěl a také jsem se připravoval. Prošel jsem s manželkou kurzem. Bohužel jsem netušil, že realita je od toho „trenažéru“ tak daleko. Odnesli mě.

 

Roman, 18let: Jednou bych byl rád, kdyby mě moje přítelkyně k tomu přizvala. Rád bych viděl své dítě hned po té, co se nadechlo.

 

Daniel, 51let: Mám dvě děti a u jejich narození jsem nebyl. Ani nevím, jestli bych to zkousl. Mimochodem, už jsem za ty roky o porodu svých dětí, dětí manželčiných kamarádek a dětí jejich dětí slyšel tolikrát, že bych je snad i odrodil.

 

Petr, 33let: Rád bych u porodu byl. Až budeme mít druhé dítě, určitě půjdu. Pokud bude moje žena souhlasit. Nemyslím, že to bude pro mě problém. Spíše bych rád pomohl.

 

MUDr. Petr Stejskal:

Na porodním sále jsem se pochopitelně setkal s různými kuriózními případy. Mdloby nastávajících otců jsou už součástí mé práce. Osobně myslím, že by lidé měli být zodpovědní a dobře si rozmyslet, zda přítomnost manžela u porodu bude pro matku opravdu přínosem. Jinak musím říct, že jsem zažil i báječné, disciplinované muže, jejichž přítomnost pomohla nám i rodičce.

 

Chtěly byste tatínka u porodu? Byl přítomen? Jaké to bylo?

Reklama