Když jsem vyhlašovala téma tetování, věděla jsem, z koho budu jako první tahat dojmy. Nejen proto, že je můj kamarád toužící stát se jednou mým kolegou (a já mu to z čistě sobeckých důvodů přeju taky) čerstvě tetovaný, ale taky proto, že by se svým osobitým stylem vyprávění, dle mého soudu, konečně nastolil nějakou konkurenci pro známou ToraToraTora. Sorry Toro, ale co když Ti zase spadne net?

Již od velmi útlého věku jsem fanouškem Rock N Rollu. Abych to vysvětlil: Rock N Roll je hudební styl, ve kterém jistí potetovaní páni s hřívami, že by se za ně nemusely stydět ani lehké děvy z E55, mlátí hlava nehlava do kytar. Potetovaní? Ano. Každý správný rocker má kérku, proto ani já jsem jednoho dne již nemohl dále odolávat tomuto pokušení. Dlouho jsem si nemohl vybrat ten správný obrázek. Jediné, v čem jsem měl  jasno, bylo to, že nechci vytetovat žádnou postavičku z Disneylandu, i když Čip a Dejl byli odjakživa moji favorité.

Z jedné strany do mě hučela máma a z druhé otec.  „Seš normální? Víš, jak to bude vypadat, až budeš starej?“ Ještěže jsem okoukal dost fíglů z filmu Vesničko má středisková a dávajíc si na uši sluchátka podle vzoru Otíka jsem se opět ponořil do přemýšlení. Ano, mělo by to být něco osobního, proto jsem vzal do ruky tužku a začal kreslit. Každý den jsem přidal alespoň jednu čárku a shromažďoval různé náměty z internetu. Po týdnu jsem mohl dát vítězně ruce nad hlavu a zakřičet hurá, jako když slaví jednou za čas vítězství naši fotbalisté (jejich poslední výhra je jen o dva roky mladší než hnědé uhlí). 

Po objednání mi nezbývalo do onoho dne nic, než jen přemýšlet a ptát se veškerých kolemjdoucích a kamarádů, jestli to bolí. A jelikož muži jsou odjakživa „cíťové“, měl jsem strach a přemýšlel, jak nejlépe přetrpět bolest – jako jediná varianta mě napadl alkohol. Tím by se vyřešil i samotný problém, který mi také vrtal hlavou, a sice o čem si budu s tím chlapíkem povídat? Ale jelikož roztahuje v kůži póry a už na samotném letáčku, který jsem vyfasoval, byl tento problém podtržený a zvýrazněný vykřičníky, můj plán hodně rychle padnul a já byl vydán napospas kruté realitě.

 V den „D“ jsem  suverénně  nakráčel  do tetovacího salonu a posadil se na krásné kožené křeslo. Přede mnou visela na zdi obrovská plazma. Mojí myslí problesklo, že jsem zachráněn a když ještě začal pouštět hudbu, při které se cítím jako doma, bylo vyhráno. Ovšem jen do té doby než do mě zapíchl tetovací jehlu. Tohle že má být pro mě zábava na příštích 5 hodin? Naštěstí první dvouhodinovka utekla jako voda a já měl na ruce hotový obrys celého obrázku. Ovšem panu tatérovi se evidentně nelíbilo, že jsem první fázi přežil a přehodil na tetovacím strojku nástavce. Každý kousek kůže, který vybarvil stíny, pálil jako čert, ale stále jsem se tvářil jako hrdina, protože jsem si vzpomněl na to, že sestřenka se nechala také tetovat a já bych si připadal jako blbec, kdybych to vzdal a nechal si to dodělat v jiný den. Tak hodiny ubíhaly a zanedlouho bylo hotovo.

Ruka se mi potom připomínala každý den v práci, když mě chodili kolegové kamarádsky poplácávat po rameni a za rohem umírali smíchy, jak se kroutím bolestí. Ale za par dní i tato bolest přešla. Když se vše zahojilo tak jak má, přemýšlel jsem, že si u všech mikin utrhnu rukáv, ať to všichni vidí, ale to by mi asi udělala maminka ještě jedno tetování na oko. Závěrem bych chtěl jen dodat to, že když máte jedno tetování, zanedlouho přijde druhé a pak další a další… Je to hezké a za tu bolest to podle mého názoru stojí.

Ejs

kérka

Text nebyl redakcí upraven.

Tak co myslíte? Mám z něj tahat zážitky častěji?

Dnes si povídáme na téma tetování. Jaké jsou vaše názory či zkušenosti? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama