Reklama

Čtenářky i redakce Žena-in,

přestože téma "odpuštění" je pro mě bolestivé, rozhodla jsem se napsat příspěvek o dvojím odpuštění.

Až do puberty jsem s rodiči vycházela téměř bez problémů, nebo si to už nepamatuji. Pak začaly problémy typu: sourozence máte raději; kamarádka může tohle a já ne; spolužačka má tohle, já chci taky apod.

Propast mezi mnou a rodiči se čím dál tím víc prohlubovala, až z ní byla Macocha. Táta mě chytal za každé slovo, před návštěvami, rodinou i mými kamarádkami mě shazoval. Nemůžu říct, že by si vymýšlel, ne, jen nezapomínal. A protože každý člověk chybuje, měla jsem ubrečené Vánoce, narozeniny a i teď, když to píši, mám slzy v očích. Máma buď mlčela nebo se přidala. Mladší brácha raději mlčel, pomoci mi neuměl a neumí.

Jak to šlo, odstěhovala jsem se daleko od nich. Hrozně jsem se na ně zlobila. Přestože jejich chování ke mně se nezměnilo (naposledy mě táta ponižoval těsně před mou svatbou, když přijeli poznat rodiče mého manžela), já jim dokázala odpustit. Myslím, že chápu, proč to dělali, zklamala jsem je, nebyla jsem taková, jakou by si mě oni představovali. Doufám, že oni mi někdy taky odpustí.

Sama.osobně



S rodiči bývají problémy. Kdo z nás je neměl? Nevím, jakou si vás představovali, ale zklamání bylo asi na obou stranách. Hlavně že už mezi vámi není ta Macocha, z ní vylézt není nic jednoduchého.

editorka Mira


Také jste zklamali blízké nebo oni vás? Odpustili jste nebo ne?

Podělte se s námi o vaše příběhy.

 

Téma na čtvrtek:
Odpouštět
Co?
Proč?
Jakým způsobem?
Komu?
I sami sobě?
Neumíte?

Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz